Rok první: 1978
Všechno to začalo na jaře roku 1978. Tenkrát se partička šesti kamarádů z Doubí, kteří si občas kopli balonem přes síť, rozhodla, že zkusí hrát nohejbal „závodně“. Na rozdíl od jiných podobných partiček, jejichž sportovní angažmá nepřežilo počáteční neúspěchy, to tahle šestice někam dotáhla. V pečlivě vedené kronice můžete pohlédnout do jejich tváří:
Zápisy v kronice rovněž dokládají, že tahle šestka to rozhodně neměla lehké: „Tým začal nejen tvrdě trénovat a hrát, ale také TVRDĚ pracovat. Mužstvo kromě velké snahy nemělo nic. Ani hřiště, pořádný sako, balón, o dresech vůbec nemluvě…“
Začalo se pracovat na výstavbě nohejbalového hřiště. K dispozici byla akorát zanedbaná louka vedle škvárového hřiště na fotbal, na místě, kde dodnes slouží kurt č. 1. „Provedli jsme oddrnování plochy kolem 600 m², toto velké množství jsme odváželi kolečky. Provedli jsme vyrovnání plochy a na celý prostor jsme navezli škváru. Terén byl prakticky připraven, chyběly ovšem peníze – na antuku a oplocení,“ čteme v kronice oddílu. První finanční příspěvek na výstavbu hřiště pak přišel z ČSTV v červenci 1978. Dělal 8000 Kčs, odpracováno bylo v tu dobu už 350 hodin.
První mistrovské utkání
v okresním přeboru odehrálo mužstvo pod názvem TJ Dětská vesnička Doubí 9. dubna 1978 v Ostrově. Výsledek byl tragický: TJ Báňské projekty Ostrov – TJ Dětská vesnička Doubí 5:1. Od „kanára“ tehdy zachránil Doubí lijavec, kvůli kterému domácí poslední zápas skrečovali ve prospěch hostů. A ani další průběh soutěže moc radosti nepřinesl:
„Někdo by řekl, že jsme asi hodně špatní, když jsme na posledním místě, avšak mýlil by se! Naše kvality se lepší a navíc: Z této soutěže vypadnout nemůžeme a na postup nemáme, a proto spíš hrajeme proto, abychom získali co nejvíc zkušeností,“ přiznává autor kroniky.
První vítězství
se v Doubí slavilo až v 10. kole soutěže 21. června 1978: TJ Teplička – TJ DV Doubí 2:4. Hru otevřeli Honza Dutka s Veselým výsledkem 2:0, ale dvojice Bořek, Jiří Dutka ve druhém kole zklamala 0:2 a nepomohlo ani střídání Danče a Hlavatého. Další bodík a vedení přinesla trojka ve složení Jan Dutka, Veselý, Hlavatý a Doubí vedlo 2:1. Honza Dutka s Veselým ve druhé dvojce sice podlehli 0:2, ale to byla poslední ztráta dne. Bořek s Jiřím Dutkou si ve druhé dvojce napravili reputaci a zvítězili 2:0 a vítězné utkání ukončila dvousetová výhra trojice ve složení Bořek a bratři Dutkové.
Výhra nad Tepličkou zvedla týmu sebevědomí a nebyla poslední. Doubí svůj první rok v okresním přeboru zakončilo po 22 kolech na 9. místě ze 12 účastníků s bilancí 6 – 2 – 14 a ziskem 14 bodů při skóre 48:84. A to se všechny mistráky odehrály buď na hřištích soupeřů, nebo na Slovanu, který v prvním období existence oddílu poskytl Doubí azyl. Po skončení soutěže tým dál pravidelně trénoval a mužstvo posílilo, ze Slovanu přestoupili Pavlové Šindelář a Pospíšil. Ale taky se dál pilně pracovalo: 8. listopadu se ze Staňkova dovezla antuka, 9. listopadu byly nařezány trubky na plot a 10. listopadu se plot stavěl. A tak skončil první rok existence klubu, který se během příštích pár let vyšvihl do nejvyšších pater českého nohejbalu. Ze šestice dobrodruhů, kteří stáli u jeho kolébky, jsou dodnes členy SK Liapor WITTE čtyři – pánové Fuksa, Veselý, Hlavatý a Dutka.
První pětiletka: 1979 – 1983
V roce 1979 se okresní přebor rozdělil na dvě třídy a náš tým, pořád ještě pod hlavičkou TJ DV Doubí, skončil v té „lepší“ I. třídě na 5. místě mezi 7 účastníky. V kvalifikaci o postup do Západočeského krajského přeboru 1980 mužstvo neuspělo: po prohrách 1:7 se Sokolem Plzeň Hradiště, 2:6 s RH Klatovy a kontumační výhře nad béčkem Františkových Lázní skončilo Doubí se ziskem 2 body a skóre 11:13 na nepostupovém 3. místě.
Karlovarskému nohejbalu v té době stále ještě suverénně kraloval Slovan. V krajském přeboru 1980 skončil na 2. místě a v obou třídách okresního přeboru obsadil vždy první příčky. Chlapci z Doubí ale věřili, že jejich chvíle jednou přijít musí, a tvrdě makali na tom, aby přišla co nejdříve!
O příčku výš poskočil nohejbal v Doubí v roce 1980, kdy oddíl hrající pod hlavičkou TJ ČSAD slavil první velký triumf, když vyhrál I. třídu karlovarského okresního přeboru. O vyrovnanosti tehdejší soutěže svědčí konečná tabulka, kde týmy na 2. až 4. místě dělil od titulu jen bod a o pořadí mezi nimi rozhodovalo skóre: 1. TJ ČSAD Doubí 18 bodů / skóre 48:24, 2. LS Imperiál 17 / 49:23, 3. Škoda Ostrov 17 / 48:24, 4. TJ Vlnap Nejdek 17 / 45:27. Vítězstvím v okrese ale radost nekončila, mužstvo uspělo i v kvalifikaci o postup do Západočeského krajského přeboru v nohejbalu mužstev.
První rok mezi krajskou elitou nebyl moc slavný. Tým TJ ČSAD Doubí odehrál v Krajském přeboru 1981 celkem 18 zápasů, ze kterých 3 vyhrál, jeden remizoval a 14 prohrál a skončil na předposlední příčce. V soutěži se ale udržel a výkonnostně šel doubský nohejbal pořád nahoru. To se projevilo už v příští sezoně, kdy A mužstvo TJ ČSAD vybojovalo
Vítězství v Západočeském poháru 1982 – 1983
Páteř úspěšného týmu tvořili zkušení Franta Veselý, Honza a Jirka Dutkové, Alexandr Tóth, Míra Fuksa, Vladimír Hlavatý, posily z Plané Karel Ulmon a Jarda Vašut a odchovanec Slovanu Pavel Pospíšil. Na soupiskách se už ale objevují i jména pozdějších hvězd českého nohejbalu, Karla Bláhy a Vlasty Kubína. Doubí tenkrát v Poháru odehrálo pět utkání – vyhrálo na Vřesové, porazilo Sokol Plzeň Letná B, vůbec poprvé ve své historii porazilo Slovan Karlovy Vary a celkové vítězství pak podtrhlo dvěma suverénními výhrami – Baník Stříbro i Rudá hvězda Planá dostaly „kanára“! V šestém roce své existence se tak nohejbalisté z Doubí mezi krajskou elitou usalašili natrvalo. V Západočeském krajském přeboru 1983 skončili na 3. místě za B mužstvem ligového Sokola Plzeň Letná a VTJ Plzeň Bory, ale o čtyři místa před sedmým Slovanem!
Rok 1983 přinesl i první úspěch na republikové scéně – na 8. ročníku turnaje trojic Žatecký věnec vybojovali Jarda Vašut, Jirka Zídka a Vladimír Hlavatý v dresu TJ ČSAD Doubí 4. místo! Turnaj, který tenkrát patřil k největším a nejprestižnějším v Česku (v roce 1983 se zúčastnilo 43 trojic, které odehrály 110 utkání!), vyhrál pražský Motorlet a stříbro brala trojka karlovarského Slovanu, kterou „táhli“ Honza Bíbr a Zdeněk Houdek.
Druhá pětiletka: 1984 – 1987
Do roku 1984 vstoupil doubský oddíl stále ještě pod hlavičkou TJ ČSAD, ale s podstatně vyššími ambicemi. Dorůstala nová generace hráčů, kteří už vyrůstali od mala na dvorcích v Doubí, a teď se začínali hlásit o svoje místo na slunci. Najednou už nebylo tak důležité, že áčko mužů skončilo krajském přeboru osmé a béčko že suverénně vyhrálo okresní přebor. Nejdůležitější výsledek roku 1984 se zrodil daleko od Karlových Varů v jihočeské metropoli. Na Přeborech České (tenkrát ještě socialistické) republiky v nohejbalu dvojic dorostu vybojovali Karel Bláha, Vlasta Kubín a Franta Veselý 3. místo a jejich bronzová byla historicky první medaile z mistrovství republiky hráčů z Doubí.
Událost příští sezony 1985 se odehrála pod Chebským mostem v Karlových Varech: Slovan Karlovy Vary – TJ Doubí 2:5 (5:13). „Druhé vítězství našeho oddílu nad naším největším rivalem! Mužstvo podalo velmi kolektivní výkon, nad průměr zahráli Míra Fuksa, Honza Dutka a Vlasta Kubín,“ píše se v kronice pod fotkou vítězného družstva.
Rok 1986 se v historii oddílu jeví jako „klid před bouří“ – kronika alespoň nezaznamenává žádnou převratnou událost. Ta na sebe ale nedala moc dlouho čekat – přišel rok 1987, který znamenal vůbec největší zlom v dějinách nohejbalu na Karlovarsku. Kluci, kteří si v době založení oddílu ještě hráli na pískovišti, vybojovali hned čtyři medaile: Bronz, stříbro a nakonec dva tituly!
Začalo to na Přeborech České (socialistické) republiky v nohejbalu trojic na Dobříši, kde Karel Bláha, Franta Veselý a Gerča Knop koučovaní Vladimírem Hlavatým vybojovali dorostenecký bronz. Měsíc nato se v Žatci konaly republikové přebory dvojic a stejná sestava byla opět úspěšná – přemožitele našli kluci až ve finále, kde podlehli dvojce Hloubětína a do medailové sbírky přidali stříbrnou.
Největší pecka ale explodovala v závěru sezony: Na podzim se v Košicích konaly první oficiální Přebory Československa v nohejbalu dvojic a trojic mužů a dorostu, na které se kvalifikovali v každé disciplíně medailisté z šampionátů Česka a Slovenska. Zatímco v kategorii mužů si medaile v obou disciplínách rozdělovali pouze hráči z Prahy a Košic, v kategorii dorostu se Karlovaráci postarali o naprostý šok a odvezli si oba tituly. Ve trojkách zlato vybojovali Karel Bláha s Frantou Veselým, Gerčou Knopem a Honzou Stöhrem a ve dvojicích Bláha s Veselým a Knopem. „Tohle byl rozhodně nejdůležitější moment v historii našeho oddílu. Kluci šli na vojnu a díky těm titulům šli do posádek, kde mohli hrát za ligové kluby. Franta Veselý hrál v Kobylisích a Karel Bláha s Gerčou Knopem v Písku. Domů se pak po dvou letech vrátili jako zkušení, v ligových bojích ostřílení hráči, kteří začali psát nejslavnější kapitolu v dějinách našeho klubu,“ hodnotí výsledek z Košic s odstupem více než dvaceti let prezident SK Liapor Witte Vladimír Hlavatý.
Prvních deset let se uzavírá
V roce 1987 oslavil nohejbalový oddíl TJ ČSAD Karlovy Vary deset let od svého založení a tohle jubileum připomněly i tehdy jediné noviny v Karlových Varech. Ve STRÁŽI MÍRU vyšel článek s titulkem DESET LET NOHEJBALU V DOUBÍ. V úvodu článku se autor (bohužel nepodepsaný) rozplývá nadšením nad tituly, které Karel Bláha, František Veselý, Gerhard Knop a Jan Stöhr vybojovali na historicky prvním mistrovství Československa v Košicích, a v následujících řádcích rekapituluje uplynulých deset let doubského nohejbalu a všímá si především neobyčejné pracovitosti členů oddílu: „Během tří let vybudovali dva kurty, oplocení, postavili buňku jako šatny, přístřešek pro diváky, pro občerstvení, umělé osvětlení, vysadili stromy okolo a tak vznikl jeden z nejlepších areálů v Západočeském kraji pro tento sport. Během deseti let odpracovali více než 5000 hodin. Vzhledem k tomu, že oddíl má 23 členů, je to dost.“
Výkonnostní vzestup dubského nohejbalu je v článku shrnutý do tří vět: „Družstvo mužů začínalo v okresním přeboru, odkud se přes kvalifikace dostalo do krajského přeboru. První sezony se zachraňovalo, dva roky zde také působili hráči z cizích oddílů, jejichž pomoc pomohla překonat určitou výkonnostní krizi. Dnes již v A družstvu hrají samí odchovanci, a ti dosáhli v roce 1987 nejlepší umístění v historii – 2. místo v krajském přeboru.“
A co se budoucnosti nohejbalu v Doubí týká, vidí ji autor článku správně v mládencích, kteří v Košicích vybojovali první tituly: „Všichni již startují v A družstvu mužů, které má tím pádem nízký věkový průměr a je jistě perspektivní.“
Jubileum bylo také příležitostí k oceňování: Nejlepším hráčem oddílu za uplynulé desetiletí byl vyhodnocen Jan Dutka a Vladimír Hlavatý, zakladatel a celých deset roků předseda oddílu, byl za rok 1987 vyhodnocen mezi nejúspěšnějšími sportovci Západočeského kraje v kategorii trenérů.
Třetí pětiletka: 1988 – 1992
První mezinárodní medaile
Na prahu druhého desetiletí existence oddílu přišla do Doubí poprvé pozvánka do reprezentace. V Žatci se ve dnech 2. a 3. července 1988 pod honosným názvem EUROCUP INTERNATIONAL WETTBEWERBS IM FUSSBALL-TENIS odehrál historicky vůbec první mezinárodní turnaj v nohejbalu v Československu a karlovarský nohejbal byl u toho! Dres se lvíčkem (tenkrát ještě „ozdobeným“ hvězdičkou) oblékli Karel Bláha, Franta Veselý a Gerča Knop, kteří na turnaji spolu s košickým Štefanem Foraiem tvořili družstvo Juniorů ČSSR.
Turnaj skončil suverénním triumfem československého nohejbalu, a není ani divu, nikdo jiný totiž tenkrát do Žatce nepřijel. Na reprezentace Německé spolkové republiky a Švýcarska se čekalo marně, na vině byly, jak už to za komančů chodilo, „technickoorganizační problémy“. Turnaj tak nakonec vyhrál B tým ČSSR v sestavě Ivanecký, Bertko (oba Košice) a Lošťák (Hloubětín), kteří ve třísetovém finále porazili trojku Admiry Kobylisy v sestavě Vocel, Vašák, Drahokoupil hrající jako A tým ČSR, a bronz si na Slovensko odvezli Ježík, Kostelný a Pernický. Své medaile se v Žatci dočkal i karlovarský nohejbal. Kromě trojic se totiž hrál – v Československu oficiálně vůbec poprvé – i singl, a tahle novinka vynesla na bronzový stupínek Františka Veselého (zlato bral košířský Havlík a stříbro přerovský Perutka).
„Dospělá“ medaile byla ostatně na spadnutí už dva týdny před žateckým EUROCUPEM, a bylo to pro změnu zase v Žatci. Na 18. Mistrovství ČSR v nohejbalu dvojic mužů, které se v městě chmele konalo 19. června 1988, karlovarští mládenci naznačili, že si pro tituly nebudou chodit jen na šampionátech dorostu, jako rok předtím v Košicích. Medaile si tenkrát ještě rozdělili, jak bylo léta předtím obvyklé, Pražáci – zlato brali Jindřich Žalud s Jiřím Stojanem z TJ Podolí, stříbro Ivan Černý s Milanem Kuchařem z TJ DP Praha a bronz Jiří Doubek s Ferdinandem Havlíkem ze ZPA Košíře, ale hned za nimi skončila karlovarská trojka Karel Bláha, František Veselý a Vlastimil Kubín.
1988 – 1990: Čekání na návrat „ztracených synů“
Následující dva roky se musel doubský nohejbal v Západočeském krajském přeboru obejít bez celé řady opor. Už v roce 1987 šel na vojnu Mates Kubín, brzy po turnaji v Žatci narukovali Karel Bláha s Frantou Veselým a rok po nich i Gerča Knop. Základ A týmu tak tvořili Pavel Vacek, Honzové Stöhr, Štefanik a Dutka, František Veselý (starší), dorostenci Jarda Vrátný, Roman Knop, Jirka Dvořák a Radek Reichl, v roce 1988 než odešli na vojnu Karel Bláha s Frantou Veselým a v roce 1989 z vojny se navrátivší Vlasta Kubín. A nevedli si v kraji vůbec špatně:
V roce 1988 vybojovali v krajském přeboru 2. místo s jedním bodem ztráty na vítěznou Rudou hvězdu Tachov. Bilance: 16 výher, dvě porážky a vysoce aktivní skóre 114:48
V roce 1989 to bylo 3. místo za vítězným Kombinátem Vřesová a ´stříbrnou´ rezervou Sokol Plzeň Letná B. Bilance: 11 výher, pět porážek a skóre 80:64.
V roce 1990 přišel ´pád´ do středu tabulky – na medailových postech figurovali 1. Sokol Plzeň Hradiště, 2. Sokol Plzeň Letná B a 3. Kombinát Vřesová, tým ČSAD Karlovy Vary skončil s bilancí devět výher a devět porážek až pátý. Na lepší časy už ale bylo zaděláno – na podzim se do Doubí vrátili v ligových bojích ostřílení ´vojáci´ a v následující sezoně to bouchlo!!
1991: Brána do světa „velkého nohejbalu“ se otevírá
Rok 1991 nohejbalisty z Doubí zastihl už opět v plné síle a v neuvěřitelné formě. Krajskou soutěží projeli jak nůž máslem a bez ztráty jediného zápasového bodu při skóre setů 90:5 si suverénně došli pro tituly přeborníků Západočeské oblasti. Následně uspěli i v kvalifikaci o Národní nohejbalovou ligu, kde postupně porazili Chomutov 5:0, České Budějovice 5:1, AFC Praha 5:2 a Nymburk 5:2 a postoupili do nejvyšší soutěže České (zaplaťbůh už ne socialistické) republiky.
Nebyl to zdaleka jediný úspěch toho roku. Parta, která od roku 1990 hrála pod názvem KAMP Karlovy Vary – Doubí, excelovala i v tehdy vysoce prestižním Západočeském poháru, kde postupně porazila karlovarský Slovan 9:0, Kombinát Vřesová 5:2, Tachov taky 5:2 a ve finále přehrála medailisty federální ligy Plzeň-Letná 5:4. A aby toho nebylo málo, šel do Doubí i titul přeborníků Západočeské oblasti v družstvech dorostenců.
Doslova husarský kousek pak chlapci v dresech KAMP Doubí předvedli na Oblastních přeborech v individuálních disciplínách v Plzni na Bílé Hoře. Ještě nikdy před tím se nestalo, aby hráči jednoho oddílu získali všechny čtyři tituly, až teď. Pro zlaté medaile si došli ve dvojkách mužů Bláha s Veselým a střídajícím Stöhrem, ve trojkách mužů Bláha s Veselým, Gerhardem Knopem a střídajícím Stöhrem, ve dvojkách dorostu Dvořák s Romanem Knopem a ve trojkách dorostu Dvořák s Romanem Knopem, Tothem a střídajícím Hoškem!
Ověnčeno všemi myslitelnými krajskými tituly tak doubské áčko definitivně opustilo regionální nohejbal a nastartovalo dráhu jednoho z nejúspěšnějších ligových mužstev. Shodou okolností se v tom roce se Západočeskou oblastní soutěží rozloučil i karlovarský Slovan. Tým, který byl na přelomu 70. a 80. let pro kluky z Doubí velkým vzorem a soupeřem, nad kterým vyhrát byla nesmírná čest, zestárl a odešel opačným směrem. S pouhými čtyřmi body za dvě výhry skončil na posledním místě a sestoupil…
1992: Ligová premiéra a hned zlato!
Svou premiéru v nejvyšší české soutěži v roce 1992 mužstvo hrající pod názvem KAMP Karlovy Vary zvládlo na jedničku. Lépe to už nešlo. Národní ligu České republiky, která měla tenkrát 10 účastníků, suverénně vyhráli před 2. Solidaritou a 3. Spartakem Přerov a vybojovali si postup do Federální ligy ČSFR. Tu si už ale v roce 1993 nezahráli. Soutěž, která měla v té době odehrané jen dva ročníky (prvními mistry federace byli v roce 1991 hráči ZPA Košíře a druhými rok nato Kobylisy) s rozpadem republiky skončila. Skončila taky třetí pětiletka historie nohejbalového klubu v Doubí, patnáct let trvající cesta z periferie lázeňského města Karlovy Vary do absolutní české špičky.
