Třikrát pozlacený vstup do sezony
Zahájení nohejbalové sezony se odehrálo tradičně na turnaji „Pardubice Open“, který v roce 2016 pro naše barvy skončil opět skvěle, když titul z předchozího roku 2015 suverénně obhájili Jan Vanke s modřickým Lukášem Rosenberkem a čelákovickým Markem Vedralem. Do bojů o medaile zasáhl i Tomáš Bíbr, hrající opět s modřickými Petrem Topinkou a Jakubem Pospíšilem; proti roku 2015 si polepšili a místo „brambor“ vybojovali bronz.
Jen o pár dní později se konalo další ze série prestižních zimních klání, mezinárodní turnaj trojic HONEMSEM v Přerově, který na start přilákal 17 trojic, mezi kterými nechyběly úspěšné sestavy skoro všech extraligových týmů a česká reprezentační špička. A stejně jako v Pardubicích, i tady byli nejúspěšnější Karlovaráci. Sestava, ve které Honzovi Vankemu skvěle asistovali Tomáš Bíbr s Matějem Medkem, se po rozpačitých výkonech v kvalifikaci ve vyřazovací části rozehrála k velkému výkonu a turnaj vyhrála před sestavami Českých Budějovic (Chalupa, Musil, Fík, Matějka), Modřic (Pelikán, Pospíšil, Rosenberk) a Žatce (Kop, O. Vít, Mrákava).
Do třetice všeho dobrého předložili naši chlapci svou vizitku na nejprestižnějším z předsezonních turnajů u nás, mezinárodním turnaji trojic „Austin Cup“ v metropoli „Valašského království“ Vsetíně. V konkurenci, která představovala to nejlepší, co český a slovenský nohejbal aktuálně nabízel, si pro zlato došli Honza Vanke s Tomášem Bíbrem, Matějem Medkem a Michalem Valentou, když v poli poražených nechali trojice Modřic (Pospíšil, Müller, Rosenberk), Vsetína (Brutovský, bratři Perunové, Plachý, Vichtora) a Čelákovic (Kilík, Souček, Holas, Flekač).
Republikový bronz na domácích parketách
Jako předehra před startem Extraligy se v roce 2016 konaly individuální mistrovské soutěže mužů, natěsnané do tří po sobě jdoucích víkendů na přelomu března a dubna. První dvě, mistrovství republiky jednotlivců a dvojic 28. března a 2. dubna v Nymburce našim barvám medaili nepřinesly, do třetice to ale vyšlo. Na 48. MČR trojic, které v sobotu 9. dubna pořádal v Karlových Varech náš SK Liapor Witte, vybojovali Tomáš Bíbr, Jan Vanke a Matěj Medek se střídajícím Danem Svobodou 3. místo. A nebyl to žádný „jen bronz“. V konkurenci, jaká se v Hale míčových sportů KV ARENA sešla, nebylo moc slabších článků, šanci na některou z medailí mělo minimálně osm trojic a semifinále bylo excelentní přehlídkou nejlepších českých nohejbalistů té doby: 1. Modřice (Bertko, Müller, Pospíšil, Rosenberk), 2. Šacung (Doubrava, Kalas, Ungermann, Makara), 3. SK Liapor Witte (Bíbr, Vanke, Matěj Medek, Svoboda), 4. Čakovice (Mrákava, Kučera, Pachman). Dodejme, že na příležitost, vidět hráče v červených dresech SK Liapor Witte na mistrovství republiky „na bedně“, čekali karlovarští fandové nohejbalu dlouhých osm let; naposledy je takto viděli v roce 2008, kdy Bláha, Vanke a Kokštein vybojovali v Doubí titul v trojicích.
Extraliga: po rozpačitém startu titul!
Povzbuzeni turnajovými triumfy a medailí z mistrovství republiky vstoupili hráči našeho A týmu do extraligových bojů sebevědomě a s tradičním cílem účasti ve hře o medaile. Do čtyřky sice nakonec postoupili, ale zas tak snadno to nebylo. Tým se už v úvodu sezony musel vyrovnávat se zbytečnými ztrátami, když po hladkých výhrách v Českých Budějovicích a Žatci vytěžil z domácích utkání se Šacungem a Čelákovicemi dohromady jen dvě remízy, a pak ke vší smůle přišly hned tři prohry – s Čakovicemi, v Modřicích a ve Vsetíně. Jistotu play off si náš tým vybojoval až v samotném závěru základní části soutěže, kdy přivezl bod za plichtu z Modřic a v posledním kole porazil doma Vsetín. V konečné tabulce obsadil 4. místo dva body před Čelákovicemi, se kterými pak sehrál tři utkání play off o postup do semifinále. První na domácím hřišti v Doubí odehrálo naše áčko jak z partesu a za necelé dvě a půl hodiny vyprovodilo soupeře s přídělem 5:1, domácí prostředí pak v odvetě dokonale využili i Čelákovičtí a do Doubí přiletěl „kanár“. O postupu našeho týmu do semifinále se tedy rozhodovalo ve třetím utkání v Doubí, které skončilo jasným vítězstvím našich barev 5:2.
Skutečně parádní jízda pak pro nás začala v semifinále, kde jsme „vyfasovali“ toho nejtěžšího možného soupeře, jedenácti tituly klubových mistrů republiky ozdobený tým MNK Modřice, který už víc jak čtyři roky nepoznal hořkost porážky. Dočkal se jí v prvním semifinálovém utkání o první říjnové sobotě roku 2016, a dočkal se jí doma v Modřicích před vlastními „fans“. A nebylo to poslední zklamání, které náš A tým SK Liapor Witte Moravanům připravil, hned týden poté se v odvetě v Doubí rozhodlo, že soupeřem Avie Čakovice v superfinále Extraligy nohejbalu bude tým SK Liapor Witte Karlovy Vary!
Do nejdůležitějšího a nejsledovanějšího utkání roku šli v roli favoritů Pražané, pro které hovořila jak dlouhodobě lepší bilance vzájemných střetnutí, tak řada technických výhod, vyplývajících z lepšího postavení v tabulce základní části extraligy, především v nasazování sestav, a konečně i „domácí“ prostředí Sparta Areny. I když právě tu poslední výhodu rázně narušili karlovarští fanoušci, kteří se do Prahy vydali v hojném počtu a vyšňořeni v klubových barvách v hale vytvořili skutečné „rudé peklo“. Jejich podíl na konečném vítězství našeho týmu je neoddiskutovatelný.
Utkání samo se přitom pro nás moc dobře nevyvíjelo, prohráli jsme obě dvojky, první trojku a singla a za stavu 4:1 se Čakovičtí už už chystali slavit titul. Jenomže všechno nakonec bylo jinak. Ze stavu klinické smrti náš tým probrala jasná výhra Vankeho sestavy, která Pachmana s Mrákavou a Kučerou nekompromisně „rozebrala“ ve dvou setech 5:10 a 6:10, hned nato přišel triumf Kuby Medka s Kokšteinem, Dvořákem a střídajícím Bláhou nad druhou čakovickou trojkou, a najednou to bylo jen o bod 4:3. Za zmínku určitě stojí, že Bláha, Kokštein a Dvořák byli členy týmu, který před dvaadvaceti lety (!!) v roce 1994 získal vůbec první titul klubových mistrů republiky pro Kalovy Vary, a také to, že v okamžiku, kdy Kuba Medek odpočíval na lavičce, dělal součet věku hráčů na jedné straně hřiště neuvěřitelných 128 let!
A trojkami karlovarské galapředstavení ve Sparta Areně zdaleka nekončilo. Parádním číslem byl triumf Vankeho s Kokšteinem nad úřadujícími deblovými mistry republiky Kučerou a Kalousem, k němuž nesporně přispěl i skvělý taktický tah trenéra Jirky Dvořáka, když v koncovkách obou setů poslal, pokaždé za stavu 8:8, na hřiště 47letého doyena týmu Karla Bláhu, který už věděl, kam rozhodující balony „uklidit“. Poslední hřebík do rakve čakovických nadějí pak zatloukli Kuba Medek s Karlem Hronem a střídajícím Dvořákem, když v euforické náladě zcela jasně přehráli Mrákavu s Pachmanem ve dvou setech 8:10 a 6:10. Titul, na který se v Doubí čekalo dlouhých 11 let, byl náš!!
A jako třešnička na dortu: světové zlato!
A pořád to ještě nebyl poslední titul toho slavného roku 2016. Na ten jsme si počkali až do posledního listopadového víkendu, kdy se v Brně odehrálo jubilejní 10. Mistrovství světa v nohejbalu. Událost, jakou nohejbalový svět do té doby nezažil – turnaj, kterého se zúčastnily reprezentační jedenadvaceti zemí ze čtyř kontinentů, sledovalo v součtu všech tří hracích dnů víc jak 6200 diváků, kteří byli svědky téměř absolutního triumfu české reprezentace, když během nedělních finálových bojů postupně oslavovali singlový titul Ondry Víta, deblové stříbro Kuby Mrákavy s Lukášem Rosenberkem a střídajícím Radkem Pelikánem a hlavně titul nejcennější, který ve trojicích vybojovali fenomenální Honza Vanke s Ondrou Vítem, Lukášem Rosenberkem a na jeden balon střídajícím Kubou Pospíšilem! Jejich finálový souboj se Slováky se po vyrovnaném prvním setu, který v dramatické koncovce o balon vyhráli Slováci, změnil na galapředstavení Honzy Vankeho, který za přispění Ondry Víta a Lukáše Rosenberka jako téměř neomylný smečař a blokař dokonale eliminoval všechny Brutovského pokusy ovládnout hru a dovedl naší trojici k titulu. Na ten se čekalo dlouhých osmnáct let od roku 1998, kdy na MS v Szolnoku vybojovala trojkový titul sestava dirigovaná jinou karlovarskou hvězdou Karlem Bláhou (tehdy s Hoškem, Šimáčkem, Pepou Tirpákem a Ungermannem).
… a neztratili se ani naši „old boys“
Nejenom mistrovským nohejbalem žil v roce 2016 areál SK Liapor Witte, své si tady odehráli i ti, kdo psali historii českého „nohecu“ v dobách už dávno minulých. Na premiérovém turnaji o „Pohár prezidenta SK Liapor Witte“, který byl pořádaný jako neoficiální Mistrovství České republiky v nohejbalu veteránů, se jich sešlo víc jak půl sta. Na turnaj, který byl vypsaný pro věkové kategorie nad 45, nad 55 a nad 60 let, se sjeli z celé republiky, nejdelší cestu sem vážili Východočeši z Nového Bydžova a Pardubic a Ostraváci z Pustkovce. Předvedené výkony vesměs odpovídaly věku aktérů, z nichž nejstarší už vstoupili do osmé dekády svého žití, nejsvižnější nohejbal se hrál pochopitelně v nejmladší kategorii pětačtyřicátníků, kde nepřekvapivým vítězem byla domácí sestava v čele s nestárnoucím a dodnes v extralize působícím Karlem Bláhou, která ve finálovém duelu udolala v ne tak vzdálené době ještě prvoligovou Vřesovou (Koňařík, Eger, Čermák, Chalupa a Smutný). Uznání se dostalo i vítězům kategorií nad 55 let z Pardubic (Kupský, Kopáček a Dvořáček) a nad 60 let z Dobřichovic (Novák, Holčapek, Trnka), a potleskem na otevřené scéně byl oceněný i pořadatelský tým a sbor rozhodčích, mezi kterými byly opory dívčího družstva SK Liapor Witte Andy Vavřinová s Luckou Rezkovou. Díky jim proběhl víc jak devítihodinový maraton ke všeobecné naprosté spokojenosti bez jediného zádrhele a bez jediné stížnosti.
