Úspěšný start ve městě perníku
Sportovní rok 2015 začal pro náš klub hned v úvodu roku kalendářního. Necelý měsíc potom, co Jan Vanke s Matějem Medkem, Michalem Kokšteinem a Karlem Bláhou v prosinci uzavřeli rok 2014 triumfem na pankrácké „Poslední smeči“, startoval lídr našeho týmu Jan Vanke na vysoce prestižním turnaji „Pardubice Open“, a stejně jako na Pankráci, i ve městě perníku si došel pro vítěznou trofej. Na stupně vítězů si vyskočil s modřickým Lukášem Rosenberkem a čelákovickým Markem Vedralem. Náš klub na turnaji reprezentoval ještě Tomáš Bíbr, hrál s modřickými Jakubem Pospíšilem a Topinkou a skončili ve čtvrtfinále.
Ještě než se roztočila kola ligových soutěží, přibyl na konto SK Liapor Witte další triumf. Postarala se o něj druholigová rezerva, když ve finále premiérového ročníku Poháru Karlovarského KNS porazila Vřesovou. Pro náš B tým to byla bohužel jeden z posledních důvodů k radosti, ve II. lize se už zdaleka tak nedařilo, „béčko“ v konečném pořadí soutěže obsadilo s nelichotivou bilancí 4-1-9 předposlední sedmou příčku a druholigovou příslušnost uhájilo až v baráži dvojí výhrou nad Sokolem Zlín–Prštné.
Extraligový maraton s bronzovou tečkou
A mužstvo do Extraligy vstoupilo jako „úřadující“ vicemistr republiky velice razantně a pro první zářez na pažbě si zajelo hned v zahajovacím kole soutěže do Benešova, kde po nekompromisním bojovném výkonu porazilo Šacung 3:6. První domácí utkání pak našim hráčům moc nevyšlo, když v souboji s nováčkem soutěže Avií Čakovice utrpěli po nepřesvědčivém výkonu porážku 4:6. Prohra naštěstí morálkou mužstva nijak neotřásla a následovala obdivuhodná série čtyř vítězství v nepřerušené řadě: ve 3. kole přivezli body z Českého Brodu, ve 4. porazili doma České Budějovice a o prvomájovém prodlouženém víkendu excelovali nejprve v pátek ve Vsetíně 2:6 a stříbrnou příčku v tabulce Extraligy si upevnili v sobotu doma výhrou nad Čelákovicemi 6:1!
Bohužel žádná radost netrvá věčně, a tak nakonec skončila i vítězná série našeho týmu. Neštěstí přišlo příznačně v pátek 9. května, kdy naši chlapci v Doubí před natěšenými fanoušky přivítali lídra soutěže z Modřic. Souboj dvou dlouhodobě nejúspěšnějších týmů republiky byl až do poloviny utkání celkem vyrovnaný, ale pak se vše zvrtlo špatným směrem. Tragédie přišla v singlu, když Karel Hron po odehrání pouhých dvou míčů nešťastně uklouzl a zůstal ležet. Po ošetření na střídačce se sice na hřiště vrátil a dokonce ještě vyhrál první set, ale víc už mu jeho zranění nedovolilo a o výsledku bylo prakticky rozhodnuto. Otřesený tým podlehl Modřicím 2:6 a trenér našeho A mužstva Gerhard Knop stál před problémem, jak bez zraněného Hrona zajistit účast v play off.
Lehké to nebylo ani náhodou. Necelých 24 hodin po nešťastném utkání s Modřicemi nastoupilo naše áčko k přímému souboji o 2. místo extraligové tabulky se Šacungem a dramatický duel, ve kterém zraněného Karla Hrona nahradil Jiří Dvořák a v singlu Tomáš Bíbr, skončil spravedlivou plichtou. A body se dělily i v následujícím utkání 9. kola v Čakovicích, kde naši ve snaze odplatit domácí porážku vedli 0:4 a 2:5, ale na vítězný šestý bod nedosáhli. Účast v play off přiblížila „povinná“ domácí výhra nad posledním týmem tabulky Českým Brodem, kde větším soupeřem než hostující tým byl zdravotní stav domácích hráčů. Ten se naplno projevil v následujícím utkání v Českých Budějovicích, kam náš tým odjížděl bez tří stabilních hráčů Hrona, Kokšteina a Dvořáka a „na plac“ tak museli i v té době 46letý Karel Bláha a o rok mladší trenér Gerhard Knop. Že takto poslepovaná sestava na vítězství nad Dynamem nedosáhla, nebyl žádný div…
K postupu do play off scházel jeden bod, získat ho ale bylo zatraceně těžké. Nepodařilo se to v domácím utkání se Vsetínem, kvůli dešti dvakrát přerušeném a dohrávaném pod střechou „na Lokomotivě“, nepodařilo se to ani týden nato v Čelákovicích, ale nakonec to vyšlo. Veledůležitý bodík, který zajišťoval postup do play off z 3. místa, vybojovali naši chlapci docela nečekaně v posledním utkání základní části soutěže Modřicích, kde ve čtyřhodinovém maratonu, kdy bylo odehráno 443 míčů (!!), vydřeli remízu 5:5.
V semifinálovém souboji s Čakovicemi byl náš tým neúspěšný a po porážce v Praze zklamal i v odvetě na domácím hřišti v Doubí, ale boj o konečné třetí místo se Vsetínem nám vyšel excelentně a po výhře 5:2 si na krk pověsili bronzové medaile.
Nečekané se stalo skutkem, Tomáš Bíbr vybojoval singlové stříbro!
Extraligový bronz se podařilo o stupínek vylepšit v individuálních soutěžích, z nebe to ale nespadlo. Po velmi nepřesvědčivých výkonech na mistrovství republiky dvojic a trojic o posledním prázdninovém víkendu v Modřicích, kde Vankeho sestava v trojicích skončila už ve čtvrtfinále, a v deblech se naši hráči mezi nejlepších osm vůbec nedostali, by na říjnovém mistrovství republiky jednotlivců v Nymburce na úspěch karlovarského nohejbalu vsadil málokdo. O to cennější bylo stříbro, které tam v den výročí vzniku Československa vybojoval Tomáš Bíbr!
Svou cestu k titulu singlového vicemistra odstartoval dvěma výhrami ve skupině, kde ve třísetové bitvě udolal čelákovického Michala Bareše a ve dvou setech českobrodského Tomáše Cibulku. Ve vyřazovací části turnaje nejprve svedl „bratrovražedný“ boj se svým klubovým kolegou Matějem Medkem, kterého porazil ve třech setech 10:6, 9:10 a 10:6, a pak už šlo opravdu do tuhého. Ve čtvrtfinále ve třísetové bitvě vyřadil obhájce titulu Ondru Víta, v semifinále zlatem a stříbrem z MČR dvojic a trojic ozdobeného Pavla Kopa, a svého přemožitele tak poznal až ve finále turnaje, kde nenašel recept na teprve dvacetiletého Milana Kučeru z Čakovic.
A činila se i naše dívčí squadra
Jediným týmem našeho klubu, který v roce 2015 vyhrál svou soutěž, byla naše děvčata, která v minimálním počtu čtyř hráček bezpečně ovládla Pohár žen a družstvo SK Liapor Witte tak podruhé za sebou vyhrálo druhou nejvyšší klubovou soutěž žen v republice.
První z devíti turnajů Poháru žen 2015 byl vypsaný pro dvojice, odehrál se v neděli 17. května na našich dvorcích v Doubí a pro naše děvčata to byl absolutní triumf. Pro vítězství si zde bezpečně došly Veronika Vacková s Lucií Rezkovou a druhé místo obsadily Lenka Plachá s Andreou Vavřinovou. Podobně skončil hned týden nato i druhý turnaj v pražském Hloubětíně, jen sestavy se trochu promíchaly – zlato braly Plachá s Vackovou a stříbro Rezková s Vavřinovou. Děvčata v dresech SK Liapor Witte pak excelovala i na turnajích trojic v Litohlavech, Zaječově a Čelákovicích, na deblovém turnaji dvojic v Praze na Solidaritě brala stříbro a bronz a celkové vítězství jim nemohly zkazit ani absence na singlech na Pankráci a na závěrečném turnaji trojic v Českém Brodě.
O slovo se hlásí nová generace
V kategoriích mládeže se žádný větší úspěch „neurodil“, nejlepším individuálním výsledkem hráčů SK Liapor Witte bylo stříbro Lukáše Murina na 6. turnaji Krajského přeboru družstev žáků Plzeňského kraje v Radomyšli. Na Mistrovství ČR trojic mladších žáků, které náš klub pořádal v půlce listopadu, se představila i trojka SK Liapor Witte v sestavě Kuba Svoboda, Honza Kovalčík a Vojta Tišnovský. Bez velkých ambicí a s cílem načerpat nějaké zkušenosti se předvedli velice dobře a ozdobeni skalpy Dolní Radechové a B trojky Pekla se probili až do čtvrtfinále turnaje. Hvězdami šampionátu se stali mladší žáci Baníku Stříbro Lukáš Tolar s Dominikem Nozarem, Davidem Němčákem a Michalem Krunertem. Za celý den neztratili jediný set a pro titul republikových šampionů si došli s ohromujícím skóre míčů 100:39!
A zlatá tečka za sezonou: Jan Vanke mistrem Evropy!
Nebyla to pro náš klub zas tak špatná sezona, áčko mužů vybojovalo extraligový bronz, Tomáš Bíbr titul mistra republiky a děvčata obhájila vítězství v Poháru žen, ale pořád tomu scházela nějaká ta „zlatá tečka“. A o ni se nakonec postaral Jan Vanke, když přivezl do Doubí dva tituly mistrů Evropy.
Uspořádáním Mistrovství Evropy mužů 2015 bylo jako tradiční účastník mezinárodních nohejbalových klání pověřeno Slovensko, které šampionát zorganizovalo v Humenném. Českou republiku tam reprezentovali Pavel Kop, Lukáš Rosenberk, Martin Müller, Ondra Vít, Petr Topinka a v roli kapitána týmu náš Honza Vanke.
Na šampionátu se představily reprezentace 12 zemí, Polska, Anglie, Dánska, Rumunska, Maďarska, Francie, Švýcarska, Ukrajiny, Rakouska, Irska a samozřejmě i favorizované týmy Slovenska a Česka. Jejich vzájemné zápasy patřily na všech předcházejících šampionátech vždy k nejkvalitnějším soubojům, a nejinak tomu bylo v Humenném, kde na česko-slovenské měření sil ve dvojicích a trojicích došlo vždy až v bojích o zlato.
Zatímco ve dvojicích to neměli Kop s Rosenberkem a Müllerem ve finále turnaje nijak zvlášť těžké a Brutovského s Belkem a Stupákem porazili jasně ve dvou setech 11:6 a 11:7, ve trojicích to bylo drama. V nejsledovanějším a bezesporu nejkvalitnějším zápase celého šampionátu se na české straně hřiště střídali Vanke, Kop, Rosenberk a Topinka a na slovenské Brutovský, Hulín, Bertko, Gálus a Černota, a bylo na co se koukat! První set vyhráli naši celkem snadno 11:3, ve druhém se ale karta začala obracet, Slováci vyhráli 9:11 a šlo se do třetího. V něm už se ale „česká mašina“ znovu rozeběhla na plné obrátky a po výhře 11:5 bylo o titulu mistrů Evropy rozhodnuto. Česká reprezentace vedená kapitánem Janem Vankem se tak stala se ziskem dvou titulů a singlového stříbra Ondry Víta nejúspěšnějším týmem mistrovství.
