Už jen pár dnů zbývá do startu nejvyšší české klubové soutěže, první kolo Extraligy mužů 2025 se odehraje v sobotu 5. dubna a naše „áčko“ se v něm v Žatci poprvé oficiálně představí s novým trenérem. Po třech letech, kdy se tým SK Liapor pod trenérským vedením Petra Tolara třikrát probojoval do extraligové „Final Four“, přebírá jeho kormidlo muž, který se dá bez nadsázky označit za „živoucí legendu nohejbalu“, když jako hráč dosáhl všeho, čeho se v našem sportu vůbec dosáhnout dá. Karel Bláha.
Slavnou historii karlovarského nohejbalu pomáhá Karel Bláha psát od roku 1983, kdy jako třináctiletý chlapec poprvé přišel na hřiště v Doubí, které se pak bez nadsázky stalo jeho druhým domovem. Jako hráč se významně podílel už na zisku prvního titulu klubových mistrů republiky v roce 1994 i na všech šesti dalších, byl lídrem týmu, který v letech 2002 a 2003 zvítězil v PMEZ, a titulů mistra republiky v individuálních disciplínách vybojoval nespočet.
Jedenáct let bez přerušení reprezentoval Českou republiku na celkem šesti světových šampionátech a ani jednou se nevrátil bez medaile. První čtyři vybojoval ve trojicích, nejprve v roce 1994 v Košicích stříbro, v letech 1996 v brazilském Maceio a 1998 v maďarském Szolnoku dvakrát titul a naposledy v roce 2000 v Prostějově zase stříbro. Další dva světové tituly pak získal ve dvojicích, v roce 2002 v maďarském Szombathely a v roce 2004 při svém posledním reprezentačním startu v Prostějově.
Kromě čtyř titulů světových má na kontě i pět titulů mistra Evropy, první dva získal v roce 1993 v Bukurešti ve dvojicích a v roce 1997 ve francouzském Grenoble ve trojicích. V roce 1999 se pak v hlavním městě Turecka Istanbulu stal snad jediným hráčem v historii nohejbalu, který dokázal na jednom mistrovství Evropy vybojovat hned dva tituly jako člen „zlatých“ českých sestav ve dvojicích i trojicích. Pátý titul mistra Evropy pak přivezl v roce 2001 ze Szolnoku, kde v turnaji dvojic exceloval v čistě karlovarské sestavě s Jirkou Dvořákem a Pepou Tirpákem.
S jakou představou přebírá trenérskou taktovku hráč, který byl v dobách své největší slávy považovaný za nejlepšího českého blokaře a smečaře a za rok 1999 byl oficiálně vyhlášený Nohejbalistou roku? „Tak je to pro mě určitě velká výzva! Považuji za logické, že jsem byl k tomu oslovený, protože jsem tady něco odehrál a rád bych ty zkušenosti předal dál. Co se mého předchůdce ve funkci týká, musím říct, že Petr Tolar tu odvedl velký kus práce a je škoda, že z osobních důvodů musel skončit. Myslel jsem původně, že to budeme dělat spolu, ale bohužel to nevyšlo, tak snad někdy v budoucnu.“
Tým, který povede, zná velmi dobře, s většinou hráčů se zná dlouhé roky a ty mladší viděl na hřišti vyrůstat od žákovských let. „Jsou tady jak velmi zkušení hráči, tak ale taky šikovní mladíci Lukáš Tolar a Tobiáš Gregor. Luky to má v hlavě srovnané, ale Tobík je občas divočák, kterého bude někdy třeba trochu ukormidlovat, aby z něj za pár let byl ten správný lídr. Jinak mančaft až na Dana Putíka zůstal stejný a vypadá to, že se nám vrací Tomáš Bíbr. Budu se také snažit zapojit do hry Pavla Gregora, který je šikovný levák, a Marka Lebedu, kterého vidím jako velkou naději do budoucna.“
Jasno má i v tom, čeho by chtěl jako trenér A týmu SK Liapor dosáhnout: „Cíl pro letošek je jasný, postup do finále extraligy. Stejný cíl má ovšem i dalších nejméně pět mančaftů, myslím si ale, že když budou kluci zdraví, tak toho můžeme společně dosáhnout. Rád abych také, aby se zlepšila atmosféra na lavičce, aby bojoval jeden za druhého a abychom byli TÝM, což popravdě řečeno loni v některých zápasech nefungovalo.“