Historie 2003 – 2007

2003

Po čtyřech letech bez titulu

Do druhého čtvrtstoletí své existence vstupoval karlovarský nohejbal s velkým cílem vybojovat pátý titul klubových mistrů republiky v nepřerušené řadě, což se až dosud v novodobé historii českého nohejbalu ještě nikomu nepodařilo. Předem nutno říct, že se to nepodařilo ani hráčům SK Liapor, kteří se nakonec museli spokojit s bronzovými medailemi. To ale v žádném případě neznamená, že by rok 2003 byl rokem špatným. Co se nepodařilo v extralize, vynahradili si hráči v dresech SK Liapor v pohárových soutěžích.

Pohár Českého nohejbalového svazu

V úvodu sezony, ještě před začátkem ligových soutěží si SK Liapor na svoje konto připsal vítězství v Poháru ČNS, který se v roce 2003 skládal ze tří turnajů. Na zahajovacím turnaji dvojic na Dobříši vybojovali Bláha s Dvořákem stříbro, když ve finále podlehli čakovickým Šimečkovi s Martinem Suchým, a Kubín s Kokšteinem skončili čtvrtí.

Druhé pohárové dějství se psalo v Prostějově, kde se hrál skvěle obsazený mezinárodní turnaj trojic Skanska Cup 2003. V hale, která v roce 2000 hostila světový šampionát, excelovali Karel Bláha s Jirkou Dvořákem, Pepou Tirpákem a Pavlem Tvrdým, kteří v semifinále ve dvou setech vyřadili ze hry slovenské reprezentanty bratry Perunovy s Chovanem a ve finále přehráli modřickou sestavu Havránka s Guldou a Kalasem.

Do třetice všeho dobrého hostil turnaj Českého poháru Vsetín. V konkurenci 24 trojic z Česka, Slovenska, Maďarska a Rumunska se karlovarský nohejbal opět neztratil. Osvědčenou trojku Bláhu s Dvořákem a Pepou Tirpákem zastavili až ve finále Bubniak s Pelikánem a Rožkem, kteří tak sice vyhráli vsetínský AUSTIN CUP, ale o celkovém vítězství Poháru ČNS si mohli akorát tak nechat zdát. Vítězství z Prostějova a druhá místa na Dobříši a ve Vsetíně vynesly na nejvyšší příčku karlovarský SK Liapor.

Pohár mistrů evropských zemí

Souboj nejlepších hráčů starého kontinentu hostily v roce 2003 Karlovy Vary, kde se myšlenka pořádat toto prestižní klání v roce 1995 v hlavě prezidenta SK Liapor Vladimíra Hlavatého zrodila. Kromě úřadujících českých šampionů, kteří měli ve Varech nespornou výhodu domácího prostředí, se do vřídelního města na začátku května sjely mistrovské týmy ze Slovenska, Maďarska, Rumunska a Francie.

Pohár mistrů evropských zemí předával kapitánovi A mužstva SK Liapor Karlu Bláhovi čestný host turnaje, fotbalový internacionál Jiří Feureisl

Pohár mistrů evropských zemí předával kapitánovi A mužstva SK Liapor Karlu Bláhovi čestný host turnaje, fotbalový internacionál Jiří Feureisl

Karlovarští do bojů vstoupili semifinálovým duelem s Rumunskem. Otevřel ho vyrovnaný a dramatický souboj excelentních singlistů Pepy Tirpáka a Florina Purice, který skočil těsnou výhrou Tirpáka 11:9 ve 3. setu. Bláha s Kokšteinem a střídajícím Kubínem se v duelu s rumunským deblem na dvousetové vítězství zdaleka tolik nenadřeli, a nakonec ve třísetové bitvě trojic uspěli i Bláha s Kokšteinem, Dvořákem a střídajícími Kubínem a Vankem. Ve finále nastoupili proti našemu týmu Slováci, kteří velice prahli po pomstě, neboť to byli právě Karlovarští, kteří Košice rok před tím vyřadili v PMEZ už ve čtvrtfinále. Toužili ovšem marně. V singlu neměl Chovan v souboji s Tirpákem moc šancí a odešel poražen 11:5 a 11:9. Ani v deblech se bratři Perunové se Žigalou moc nevyznamenali a triumf po setech 11:8 a 11:5 slavili Dvořák s Tirpákem a střídajícím Vankem. Slováci zazlobili až ve trojicích, když si Perunové s Brutovským vynutili třetí set, který ale Bláha s Dvořákem a Tirpákem hladce vyhráli a vítězství 11:9, 12:14 a 11:5 znamenalo zisk Poháru mistrů evropských zemí natrvalo.

Pohár Casina Le Jeton

Největší pohár v historii SK Liapor přivezl prezident klubu Vladimír Hlavatý z Aše

Největší pohár v historii SK Liapor přivezl prezident klubu Vladimír Hlavatý z Aše

Vůbec největší a nejtěžší trofej přivezli hráči SK Liapor z turnaje o Pohár Casina Le Jeton, který se před zahájením hlavní sezony odehrál ve dvou halách v Aši. Do nejzápadnějšího města republiky se sjelo dvacet trojic, z toho tři v dresech SK Liapor, a právě tyhle tři trojky se podělily o místa na bedně. Z vítězství se radovala B trojka v sestavě Bláha, Veselý a Tvrdý, stříbro brala A trojka, ve které spolu s Dvořákem a Kubínem hrála Bára Králíková, a bronzové medaile si domů odvezli Vanke, Kokštein a Martin Čičmanec jako SK Liapor C. Aby to nevypadalo, že v Aši chyběla konkurence, dodejme, že v poli poražených skončily dvě kvalitní trojky z Plané, čakovická trojka v čele s mistrem Evropy Martinem Suchým nebo první tým první ligy Český Brod.

Z obhajoby titulu byl boj o bronz

Do extraligy vstoupil SK Liapor jasnou výhrou 6:0 v Počeradech, ale hned ve druhém kole přišla drtivá porážka 6:1 v Modřicích a po odehraných sedmi kolech byli obhájci čtyř titulů čtvrtí se ztrátou čtyř bodů na vedoucí tým tabulky Modřice. V odvetách ale ztratili jediný bod za plichtu na Šacungu a do play off šli z prvního místa v tabulce. Semifinálovým soupeřem jim byly v tabulce čtvrté Čakovice, předpokládal se hladký postup do finále, ale v reálu to vypadalo jinak. Obě semifinálová utkání, jak to první 30. srpna v Doubí, tak odveta 6. září v Čakovicích, skončily remízou 5:5 na zápasy a 13:13 na sety, a protože někdo vyhrát musel, rozhodoval poměr míčů. Ten měli v obou zápasech  lepší hráči Čakovic – v Doubí vyhráli o pět balonů a v Praze jim k vítěznému bodu pomohl jediný míč! Přitom v obou utkáních měli naši triumf na dosah ruky, doma vedli 4:2 a v Praze dokonce 4:1!!

Z obhajoby titulu se nakonec stal boj o třetí místo s plzeňskou Bílou Horou. V něm nakonec nad pocity zklamání a ztrátou motivace vyhrála odpovědnost a po výhrách 6:4 v Doubí a 4:6 v Plzni hráči SK Liapor převzali bronzové medaile.

Mistrovství republiky

po deseti letech poprvé bez medaile

Ztráta mistrovského titulu nebyla jediným, a ani největším zklamáním roku 2003. Mnohem větší museli hráči SK Liapor skousnout v jednorázových soutěžích. Od roku 1993 se celých deset let nestalo, aby karlovarský nohejbal vyšel na republikových šampionátech naprázdno, a najednou jen dvoje „brambory“.

Až čtvrtí skončili na mistrovství republiky ve dvojicích v Semilech Dvořák s Tirpákem, když v semifinále podlehli čakovickým bratrům Suchým 10:8 a 10:9 a v boji o bronz překvapivě nestačili na Buzka se Žahourem ze Strakonic.

Stejně dopadli na mistrovství republiky trojic v Plánici Vanke, Veselý a Kokštein. V semifinále je ve třech setech 10:4, 8:10, 10:7 vyřadila plzeňská formace Šik, Švácha, Turem a Frank a v boji o bronz prohráli dvakrát 10:9 s čakovickým Fröhlichem, Douckem a Šimečkem.

Čest zachraňovali dorostenci

Šanci na titul klubových mistrů republiky měli v roce 2003 – už podruhé za sebou – i dorostenci SK Liapor. Léta piplaný tým, jehož tahouny byli Honzové Vanke a Kubát, bratři Ondra a Petr Vítovi a Tomáš Bíbr, se v semifinále dorostenecké ligy utkal rovněž s Čakovicemi, které se opíraly o hru Mrákavy, a byla to vlastně repríza semifinále z předchozího roku. V prvním utkání v Doubí uštědřily naše „mladé pušky“ Čakovicím „kanára“ (v roce 2002 to bylo 6:1), odvetu v Praze vyhrála Avia stejně jako rok předtím 6:3 a rozhodoval třetí zápas v Doubí. Ten v roce 2002 skončil výhrou Liaporu 6:3, tentokrát to byl opět „kanár“ a karlovarský tým byl opět ve finále!

Dorostenecký tým SK Liapor 2003: zleva stojí Petr Vít, Tomáš Bíbr, Tomáš Zrzavecký, trenér Jan Dutka, Tomáš Bledý, Jan Dutka mladší, Jan Kubát a trenér Jiří Dvořák, v přední řadě zleva jsou Miroslav Kolařík, Vladimír Hudec, Ondra Vít a Jan Vanke.

Dorostenecký tým SK Liapor 2003: zleva stojí Petr Vít, Tomáš Bíbr, Tomáš Zrzavecký, trenér Jan Dutka, Tomáš Bledý, Jan Dutka mladší, Jan Kubát a trenér Jiří Dvořák, před nimi zleva Míra Kolařík, Vladimír Hudec, Ondra Vít a Jan Vanke.

Tady ovšem podobnost končí – namísto Přerova, který ve finále 2002 karlovarské dorostence odkázal na stříbrnou příčku, se letos o titul hlásil tým z Velkých Petrovic u Náchoda, se kterými Karlovarští v základní části soutěže odehráli dva zápasy a oba prohráli – v Petrovičích 6:6 a doma 1:6. Východočeši si dost věřili a jejich sebevědomí ještě narostlo po semifinále, ve kterém deklasovali úřadující šampiony z Přerova 6:1 a 6:2.

Také naši dorostenci si věřili, zvlášť když den před prvním zápasem v Petrovicích byl Honza Vanke vyhlášen nejlepším hráčem vítězného extraligového zápasu karlovarského áčka s Plzní. V Petrovicích se ale Vanke moc nevyznamenal, nebyl ve své kůži a všechny čtyři zápasy, ve kterých nastoupil, vyhráli domácí a utkání skončilo remízou 5:5.

Odveta, která se hrála v tělocvičně ve Dvorech, byla nesmírně dramatická, hosté vyhráli první tři zápasy při skóre setů 1:6 a už už se viděli se zlatými medailemi na krku, ale naši mladíci to chtěli jinak. Nejprve Honza Kubát s bratry Vítovými, pak vložená dvojka Bledý s Bíbrem a do třetice Ondra Vít v singlu se postarali o vyrovnání a zápas skončil výhrou Liaporu 6:4.

Rozhodující utkání se hrálo opět v Petrovicích a nebyla to žádná selanka. Drama vyvrcholilo za stavu 5:4 zápasem dvojic, ve kterém na domácí straně hráli Plachý s Kaplanem a na naší Honza Kubát s Ondrou Vítem. Domácí museli za každou cenu vyhrát, nám by stačila i plichta 5:5, protože jsme na tom byli lépe na sety. Rozhodnutí padlo v koncovce třetího setu, kdy Ondra Vít za stavu 9:9 podával a rozhodčí se nedokázali shodnout, jestli to bylo čisté eso nebo aut. Nakonec místo, aby nařídili nový balon, přiřkli bod domácím a náš dorost se domů vrátil se stříbrem, které mělo poněkud nahořklou příchuť. S odstupem času je ovšem třeba brát titul klubových vicemistrů republiky jako úspěch.

Opory dorosteneckého týmu SK Liapor (zleva) juniorský mistr světa Honza Kubát, Tomáš Bíbr a Jan Vanke. Všichni tři o pár let později obléknou dres extraligového áčka.

Opory dorosteneckého týmu SK Liapor (zleva) juniorský mistr světa Honza Kubát, Tomáš Bíbr a Jan Vanke. Všichni tři za pár let obléknou dres extraligového áčka

Úspěchy ale sbíraly naděje SK Liapor i v individuálních soutěžích. Nejhodnotnější trofejí byla nesporně zlatá medaile, kterou na Mistrovství ČR v nohejbale trojic a dvojic dorostu pořádaném ve dnech 21. a 22. června na dvorcích SK Liapor v Doubí. Titul v trojkách tam před domácím publikem vybojovali Honza Vanke s bratry Vítovými a střídajícími Honzou Kubátem a Tomášem Zrzaveckým. Byla to první dorostenecká zlatá po více než deseti letech, naposledy se z titulu, tenkrát v trojicích, radovali v roce 1992 Jiří Dvořák, Roman Knop a Tomáš Tóth. Na titul mysleli Vanke s braty Vítovými i v deblech, naděje jim ale v semifinále uťali čakovičtí Hlavička, Spilka a Šafr, a tak se naše dvojice musela spokojit s bronzem.

Další medaile, a hned dvě, vybojovali bratři Vítové na mistrovství republiky dorostenců v singlu 23. srpna v Ostravě. Ondra si odtud odvezl titul a Petr bronz. Ve výsledkových listinách jsou sice uvedeni jako hráči svého mateřského oddílu Astra Žatec, nezpochybnitelnou skutečností ale je, že celý rok trénovali v Doubí a hráli za SK Liapor.

A o místo na slunci se hlásí další generace…

Nebyli to jen dorostenci, kdo dělal vedení klubu radost, se svojí troškou do mlýna přišla i nejmladší generace doubských nohejbalistů. Honza Kubát, dvojčata Jakub a Matěj Medkové, Kuba Vopálenský a Libor Uttl skončili na mistrovství republiky trojic žáků třetí za trojkami Kotlářky a Plané a bronzovou medaili vybojoval i žákovský tým jako celek na mistrovství republiky družstev žáků. Letitá trpělivá práce s mládeží opět přinesla plody.

2004

Mladí začínají vystrkovat drápky

Rok 2004 byl, měřeno medailemi z domácích mistrovských soutěží, stejně chudý, jako ten předchozí. V extralize opět „jen“ bronz a na mistrovství republiky jediná medaile a ještě k tomu jen bramborová. Tituly přišly až v závěru sezony, a byly to tituly rovnou světové. Ale vezměme ten rok pěkně od začátku.

Start 1. ledna na silnici do Svatošek

Ivana Sekyrová po vítězství na Novoročním běhu

Ivana Sekyrová po vítězství na Novoročním běhu

Nejvýznamnější mimonohejbalovou aktivitou SK Liapor je Novoroční běh na Svatošské skály, který náš oddíl pořádá vždy 1. ledna už od roku 1984, a nejinak tomu bylo i v roce 2004, kdy se běžel už 21. ročník. Na start přilákal rekordních 95 lidí a byla mezi nimi i sokolovská atletka Ivana Sekyrová, která do té doby úspěšně závodila na krátkých tratích a překážkách na dráze delším tratím mimo dráhu se věnovala jen v tréninku. S trochou nadsázky se dá říct, že Novoroční běh na Svatošské skály v roce 2004 odstartoval její kariéru vytrvalostní běžkyně, která o devět let později vyvrcholila startem v maratonu na olympiádě v Londýně.

Třetí pohárový triumf v řadě

Téměř kompletní elita českého nohejbalu se sešla v sobotu 20. března 2004 v hale Basketbalového klubu Lokomotiva Karlovy Vary, kde náš oddíl z pověření STK VV ČNS pořádal druhý ze tří turnajů Poháru ČNS. Turnaj s názvem Liapor Czech Cup 2004 skončil obrovským úspěchem našich trojic, které vybojovaly dvě ze tří míst na stupních vítězů.

Konečné pořadí turnaje: 1. SK Liapor A (Bláha s Dvořákem), 2. Šacung Praha B (Žahour s Řehákem), 3. SK Liapor C (Vanke s Kokšteinem), 4. Šacung Praha A (Makara s Babkou); do osmičky se ještě probojovali Pelikán s Mrákavou v dresech reprezentace ČR, A dvojka Slavoje Český Brod Ungermann s Cmíralem a dva debly Avie Čakovice, Suchý se Šimečkem a Cibulka s Mikotou.

V ostatních dvou turnajích Poháru ČNS naši hráči podobný triumf nezopakovali. Na prvním turnaji trojic v Litomyšli skončili Bláha s Kokšteinem a Dvořákem na 5. a Vanke s Veselým a Kubínem až na 8. místě (1. Modřice, 2. Slovensko, 3. Bratřínov), a na závěrečném Austin Cupu ve Vsetíně obsadili Bláha s Dvořákem a Tirpákem až 5. místo (1. Košice, 2. Slovensko, 3. Šacung). Součet bodů ze všech tří turnajů ale vynesl SK Liapor na celkové první místo, a protože to bylo třetí vítězství v řadě za sebou, je od té doby pohár trvalou ozdobou klubovny v Doubí.

V extralize opět jen bronz

Na extraligový kolotoč naskočili čerství vítězové Poháru ČNS s cílem vrátit do Doubí titul a dlouho to vypadalo, že splnit tento cíl nebude těžké. V 1. kole přivezl SK Liapor body za výhru 6:2 na Šacungu a stejným poměrem pak porazil i Český Brod, České Budějovice, Počerady a Čakovice, v 6. kole přivezl výhru 4:6 v Modřicích a teprve v 7. kole soutěže ztratil první bod remízou v Plzni. V odvetách pak náš tým neztratil ani ten bod a základní část soutěže tak vyhrál s pětibodovým náskokem na Modřice. Bylo to už šesté vítězství v základní části extraligy v nepřerušené řadě, „tah na bránu“ tím ale bohužel  skončil.

Pohřebištěm nadějí na titul byly semifinálové souboje s nováčkem soutěže Slavojem Český Brod. V prvním Liapor v Doubí překvapivě prohrál 1:5 (!), v odvetě v Brodě pak sice vyhrál 3:5, ale rozhodující utkání doma opět nezvládl. Za stavu 3:1 dovolili naši hostům srovnat na 3:3 a 4:4, a když pak v rozhodujícím zápase dvojic Ungermann s Cmíralem smetli Kokšteina s Tirpákem, bylo po všech šancích. Český Brod „vydělal“ na nesmyslném systému play off, ve které Liapor jako vítěz základní části tří týdny pauzíroval a dokonale vypadl z tempa, zatímco pátý Slavoj se udržel v rytmu třemi kvalifikačními utkáními se čtvrtým Šacungem. Nováček soutěže to nakonec dotáhl až do finále, ve kterém prohrál v Modřicích 5:3 a bral stříbro, zatímco Liapor hrál s Čakovicemi o 3. místo. Vítězství 5:1 a bronzová příčka v konečném pořadí nejsou sice žádný propadák, ale také to není to, co jsme si na začátku soutěže přáli.

Mistrovství republiky bez medaile

Satisfakcí za „jen“ třetí místo v extralize měly být medaile v mistrovství republiky dvojic a trojic, které se v říjnu 2004 konalo v Karlových Varech. Věřilo se, že budou nejméně dvě a z toho jedna zlatá, ale výsledek byl žalostný. Tituly si z Doubí odvezli Plzeňáci Miksán, Šik, Holub a Turek ve trojicích a Pelikán s Guldou a Kalasem ve dvojicích. Stříbrné medaile šly do Čakovic, ve dvojicích zásluhou bratří Suchých se Šimečkem a v trojicích díky Martinovi Suchému s Petřinou a Mikotou, a bronz v deblech vybojovali Řehák s Babkou a Žahourem a ve trojicích počeradské sestava Pecina s Krestou a Dráždilem. Z domácích sestav byla nejúspěšnější reprezentační trojice Bláha s Dvořákem a Tirpákem, na kterou po třísetové semifinálové porážce od Čakovic a hladké dvousetové prohře s Počerady v boji o bronz zbyly v konečném účtování jen „brambory“. Debly dopadly ještě hůř, obě domácí sestavy neprošly ani do semifinále.

Konečně úspěch – a hned světový!

Toužebně vyhlížený titul nakonec do Doubí dovezli týden po mistrovství republiky Karel Bláha s Pepou Tirpákem, a to hned titul nejcennější. Na Mistrovství světa v Prostějově obhájili titul světových šampionů ve dvojicích ze Szombathely 2002.

Mistři světa pro rok 2004 Karel Bláha s Pepou Tirpákem

Mistři světa pro rok 2004 Karel Bláha s Pepou Tirpákem

Mistrovství světa v nohejbalu, v pořadí už šesté, se v roce 2004 konalo už podruhé v České republice a stejně jako v roce 2000 v Prostějově. Karlovarskou nohejbalovou školu tam v dresech České republiky ve dvojicích reprezentovali Karel Bláha a Josef Tirpák, pořád ještě úřadující světoví šampioni. Titul, který v roce 2002 vybojovali v maďarském Szombathely, se jim podařilo obhájit, ale byla to fuška! Ve finálovém souboji s bratry Perunovými sice vyhráli úvodní set poměrně hladce 11:8, ale ve druhém se karta obrátila a Slováci si výhrou 8:11 vynutili třetí set. V něm byli Perunové dlouho o krok vepředu, naší dvojce nepomohl ani Franta Kalas, který za stavu 2:5 střídal Tirpáka, a za stavu 5:9 už se na slovenské lavičce pomalu chystalo šampaňské. Jenže nakonec přece jen slavili Češi. Na hřiště se vrátil odpočatý Tirpák, naši šňůrou pěti balonů srovnali na 9:9 a dotáhli zápas do vítězného konce.

Podobné drama přineslo i česko – slovenské finále trojic, kde na naší straně spolu s Bláhou, a Vildou Ungermannem hrál Jiří Dvořák. Štěstěna pro tentokrát přála Slovákům, kteří v koncovce třetího setu dokázali zvrátit pro ně krajně nepříznivý stav 8:10 a titul byl jejich.

Světový titul vybojoval i Honza Kubát

Bláha s Tirpákem ale nebyli jediní, kdo v roce 2004 do Doubí přivezli titul světových šampionů. Další byl Honza Kubát, který byl jako jediný Karlovarák povolán do reprezentace České republiky na Mistrovství světa juniorů v Bukurešti. Spolu se Spilkou, Hlavičkou, Šafrem a Buzkem vybojovali zlato ve trojicích, když ve finále porazili Slováky ve třech setech 7:11, 11:7, 11:5.

Výchova mládeže začíná přinášet plody

Do sbírky trofejí přispěly v roce 2004 i naděje SK Liapor. Družstvo dorostenců, jehož základ tvořili Honzové Vanke, Kubát a Dutka, Tomášové Bíbr a Zrzavecký, Vláďa Hudec a Petr Vít, a ve kterém víceméně pravidelně nastupovali i žáci Míra Kolařík, Kuba Vopálenský a Libor Uttl, vybojovalo v dorostenecké lize 3. místo a medaile sbírali hráči v dresech SK Liapor i na individuálních mistrovstvích.

Na  30. Mistrovství ČR dorostu v Kroměříži vybojovali Vanke s Bíbrem a Hudcem bronz ve dvojicích (1. Modřice, 2. Velké Petrovice) a trojka v sestavě Vanke, Bíbr, Kubát a Vopálenský skončila čtvrtá (1. Čakovice, 2. Velké Petrovice, 3. Přerov).

Obrovským úspěchem skončil start nejmladších odchovanců oddílu na žákovských šampionátech: Na Mistrovství ČR žáků v singlu ve Velkých Petrovicích vybojoval Míra Kolařík stříbro, když až ve finále podlehl českobudějovickému Musilovi.

Na 10. Mistrovství ČR žáků v nohejbale dvojic a trojic v Českých Budějovicích stáli kluci v dresech SK Liapor na bedně v obou disciplínách. Ve dvojicích vybojovali bratři Medkové s Kolaříkem bronz (1. České Budějovice, 2. Pankrác) a ve trojicích stejná sestava se střídajícím Liborem Uttlem celý turnaj vyhrála (2. Pankrác, 3. Prostějov).

2005

Návrat na republikový trůn

Rok 2005 začal pro náš oddíl moc pěkně. Na Plese sportovců Sportovní unie Karlovarska byli mezi nejúspěšnějšími sportovci regionu vyhlášeni zlatý a stříbrný z mistrovství světa v Prostějově Karel Bláha, juniorský mistr světa z Bukurešti Honza Kubát, čtyřmi medailemi z republikových šampionátů ověnčené družstvo žáků a nakonec i v extralize bronzové A družstvo mužů. Takové zastoupení na pódiu neměl žádný jiný sport!

Další úspěch se dostavil v oblasti nohejbalové diplomacie. Na mimořádné konferenci Českého nohejbalového svazu byl prezidentem svazu zvolen člen SK Liapor Gerhard Knop. Nahradil ve funkci Lubomíra Chvalovského, který týden před konferencí na svou funkci rezignoval, a stal se prvním mužem v čele nohejbalové asociace, který nepocházel z Prahy.

V Českém poháru, který se v roce 2005 hrál už po čtvrté, sbírali hráči SK Liapor body pod nejrůznějšími „hlavičkami“. V zahajovacím turnaji ČP v Litomyšli hráli Bláha s Dvořákem a Kokšteinem jako „Výběr ligy“ a skončili čtvrtí a druhý turnaj ČP v Přerově pod stejným názvem vyhráli. Třetí turnaj se hrál v hale karlovarské Lokomotivy a domácím hráčům nevyšel – nejlépe dopadli Bláha s Tirpákem, když v dresech „Reprezentace ČR“ obsadili 5. příčku. A stejné místo vybojovali Bláha s Dvořákem a Kokšteinem na závěrečném Austin Cupu ve Vsetíně, kde – světe div se! – hráli konečně v dresech SK Liapor. V celkovém pořadí Českého poháru skončil SK Liapor se ziskem 156 bodů druhý za Modřicemi, které měly 195 bodů, zatímco třetí Plzeňáci jich nasbírali 132.

Po dvou letech opět extraligový titul

V extralize se ten rok dařilo i přes to, že se tým musel obejít bez Josefa Tirpáka, který z rodinných důvodů přestoupil blíže k domovu do Děčína. V základní částí skončil SK Liapor s bilancí deseti výher, dvou porážek a dvou remíz na druhém místě za obhájci titulu z Modřic, kteří ve 14 zápasech nenašli přemožitele a ztratili jen tři body za remízy doma se Šacungem, v Doubí a v Plzni. Na 3. místě skončil Šacung a 4. Čakovice. V semifinále pak SK Liapor sice prohrál  první zápas na Šacungu 5:3, ale v odvetách doma smetl soupeře 5:2 a 5:3 a byl ve finále, kam ze druhé strany pavouka postoupily přes Plzeň Modřice.

Finále bylo dramatické, v prvním zápase nevyužily výhodu domácího prostředí Modřice a Liapor si z Brna odvezl výhru 4:5, týden nato se ale v odvetě na hřišti SK Liapor radovali z výhry 3:5 Moravané. Rozhodující třetí zápas se hrál 8. října v Brně, a bylo to drama. Ve dvojicích uspěli v prvním zápase Bubniak s Plachým a ve druhém Bláha s Dvořákem a bylo vyrovnáno 1:1. Po trojkách byl stav utkání 1:3, když triumf slavili jak Kokštein s Kubínem a Vankem, ta Bláha s Dvořákem a Veselým (ti po 1. setu prohraném 10:9 vypráskali domácí 2:10 a 4:10!). A když pak Kokštein s Vankem a střídajícím Kubínem vyhráli vloženou dvojku, bylo o výsledku v podstatě rozhodnuto. Bubniak sice ještě v singlu porazil Ondru Víta a snížil na 2:4, ale Bláhova trojice už nenechala nic náhodě a po dvou letech vrátila titul zpátky do Varů.

Jedním z nejužitečnějších hráčů mistrovského týmu SK Liapor byl v první dekádě 21. století Michal Kokštein.

Jedním z nejužitečnějších hráčů mistrovského týmu SK Liapor byl v první dekádě 21. století Michal Kokštein. I jeho zásluhou se do Doubí v roce 2005 vrátil titul mistrů extraligy

Dorost potřetí za sebou stříbrný

Po titulu sahali v roce 2005 potřetí za sebou i dorostenci. V základní části 1. ligy dorostu skončili sice s bilancí pěti výher a pěti porážek ve skupině A až čtvrtí, v play off se jim ale dařilo. Ve čtvrtfinále si bez problémů poradili s vítězi B skupiny TJ Plazy, které doma porazili 5:2 a v Plazích 3:5, a v semifinále vyřídili druhý tým skupiny A Kotlářku, když doma vyhráli 5:3 a v Praze 2:5. Nakonec skončili opět „jen“ druzí, když ve finále nestačili na ambiciózní tým Čelákovic, kterému podlehli doma 1:5 a v Čelákovicích 5:3. Nebyl to ovšem žádný propadák – vždyť proti Čelákovicím, které táhlo hned pět devatenáctiletých hráčů v čele se Spilkou, který už pravidelně hrál extraligu za Šacung, nastupovali kromě dorostenců Bíbra či Kubáta tehdy teprve čtrnáctiletí bratři Medkové a ještě o rok mladší Karel Bláha junior, jejichž čas měl teprve přijít (a také že přišel!).

Mistrovství republiky bez titulu

Po triumfu v extralize se chtěli hráči SK Liapor vrátit na stupně vítězů i na jednorázových mistrovstvích republiky, kde v předchozí sezoně vyšli úplně naprázdno. V roce 2005 to bylo trochu lepší, ale bohužel jen trochu. V singlech a trojicích se do finálové čtyřky vůbec neprobojovali, a tak jediným úspěchem byla bronzová medaile, kterou na Mistrovství republiky dvojic v Opavě na svatého Václava vybojovali Michal Kokštein a Honza Vanke.

Podobně skončili na republikových šampionátech dorostenci. V singlu i ve dvojicích vyšli úplně naprázdno a jediná medaile, kterou na začátku prázdnin na MČR trojic v Semilech vybojovali Bíbr, Kubát, Vopálenský a Kolařík, měla rovněž bronzovou hodnotu.

Největší naděje na zisk titulu měli určitě žáci, kteří o medaile ve dvojkách a trojkách bojovali na sklonku prázdnin 27. a 28. srpna na domácích dvorcích v Doubí. Bohužel se ani tyto naděje nenaplnily a nejlepším umístěním bylo čtvrté místo, které v deblech vybojovali bratři Medkové s Luďkem Frýbertem. S odstupem let je jistě zajímavé podívat se, jak tenhle šampionát skončil:

11. MČR žáků v nohejbale dvojic (Karlovy Vary 28.08.2005): 1. SK Hlavenec (Vrtiška, Šťastný, Svačina), 2. Řeporyje (Pachman, Putík, Cihelka), 3. Sokol Prostějov (Klaudy, Sadil, Drobil), 4. SK Liapor (Medkové, Frýbert).

11. MČR žáků v nohejbale trojic (Karlovy Vary 27.08.2005): 1. SK Hlavenec (Vrtiška, Svačina, Šťastný, Kaudl), 2. Řeporyje (Pachman, Putík, Cihelka), 3. Sokol Prostějov (Klaudy, Drobil, Sadil, Valenta), 4. Planá (Bušina, Vaculík, Kubek, Větrovský, Jelínek).

Mistrovství Evropy

Vrcholem mezinárodní sezony bylo 7. Mistrovství Evropy, které se konalo od 21. do 23. října v rumunské Oradei. Nebyl to právě šťastný šampionát. Na nejprve zrušený a na poslední chvíli přece jen uspořádaný turnaj odjížděli naši hráči po krátké přípravě, během které se hlavně snažili vstřebat do krve nová mezinárodní pravidla. Nakonec to nedopadlo nejhůře a Češi si odvezli jeden titul a celkem pět medailí, o dvě z nich se zasloužili hráči z Doubí.

Nejúspěšnější českou disciplínou se nakonec ukázal singl, kde mohli za každou zemi startovat dva borci. Česko reprezentovali Petr Bubniak, který ve finále ve dvou setech 11:8 a 11:8 přehrál tehdy ještě slovenského reprezentanta Tomšičáka, a Vláďa Babka, který si z Oradei odvezl „bramborovou“ medaili.

Také dvojky přinesly české reprezentaci dvě medaile, a obě stříbrné. První vybojovali v klasickém deblu Dvořák s Tirpákem a Plachým a druhou v dnes už pozapomenutých „křížových dvojicích“ Bubniak s Plachým a Miksánem.

Medaili nakonec vydřela i naše trojka, ve které nastupoval Karel Bláha střídavě buď s „Plzeňáky“ Miksánem a Holubem nebo s „Varáky“ Dvořákem a Tirpákem. Po nešťastné porážce od bouřlivě povzbuzovaných domácích Rumunů, nad kterými ve 3. setu vedli už 6:1, aby nakonec prohráli 10:12, vyšli našim reprezentantům jako semifinálový soupeř Slováci. V utkání s nimi, které bylo většinou autorit považované za absolutní vrchol šampionátu, donutila naše „karlovarská““sestava Slováky vystřídat všech pět hráčů a za stavu 10:8 ve třetím setu měla finále na dosah ruky, nicméně v koncovce – podobně jako rok před tím v Prostějově, se pan“ Štěstěna opět přiklonila ke Slovákům. Naši pak v utkání o bronz v „plzeňské“ sestavě smetli ve dvou setech Francouze a brali bronz.

2006

Rok, který patřil mládeži

Rok 2006 patřil co do počtu získaných titulů k vůbec nejúspěšnějším v celé historii našeho klubu, a zasloužily se o to zejména naše „mladé pušky“. Získat v jednom roce tituly mistrů republiky ve dvojicích i trojicích v kategoriích žáků a dorostenecké stříbro v singlu, vyhrát dorosteneckou ligu a na vršek dortu položit titul juniorského mistra světa, takovou bilancí se jen tak někdo pochlubit nemůže. V nejrespektovanější soutěži mužů ale bylo té radosti pramálo.

Obhajovali titul, zbyly jim brambory

V základní části Witte Automotive extraligy skončil úřadující mistr SK Liapor až třetí se ztrátou sedmi bodů na vedoucí Modřice a bod za druhým Šacungem. Tým, ve kterém citelně chyběli Vanke, který byl na pracovní stáži ve Velké Británii, a Vlasta Kubín, který hrál za béčko, prohrál na Šacungu, v Čakovicích a doma s Modřicemi a body ztrácel i remízami v Modřicích, doma se Šacungem a překvapivě i v Děčíně. Ze všech ztrát nejbolestnější a nejostudnější byla domácí prohra s Modřicemi v 11. kole. Kanár to byl „jako Brno“, 1:12 na sety, když ten jediný zářez si připsali v trojkách Dvořák, Ondra Vít a Kubát.

Nepříliš vydařený byl po prázdninách i vstup do play off. V prvním čtvrtfinálovém duelu v Plzni prohrál SK Liapor po nezodpovědném lajdáckém výkonu 5:4 a postup do semifinále vybojoval až v odvetách na vlastním hřišti, kde se do hry už zapojil i navrátilec z Anglie Honza Vanke. První utkání skončilo jasnou výhrou 5:2 a druhé za stavu 3:3 hosté z Plzně skrečovali kvůli zranění Holuba. Zápas měl poněkud nechutnou dohru, plzeňský trenér Stehlík a kapitán Miksán si v Plzeňském deníku postěžovali na údajnou hrubost a unfair hru Karlovaráků a stranickost rozhodčích. Jejich nářky ovšem byly v dost příkrém rozporu se zápisem o utkání, ve kterém o nějakých hrubostech a faulech nebylo ani slovo a výkon sudích Plzeňané ocenili nejlepší známkou 1.

Liapor pak na cestě k obhajobě titulu čekal dalo by se říct „tradiční“ semifinálový soupeř Šacung. Rok předtím si s ním naši hráči celkem snadno poradili, tentokrát ale padla kosa na kámen. První utkání v Doubí skončilo výhrou Šacungu 2:5, první odvetu na Šacungu naši vyhráli 4:5 a vynutili si třetí zápas, ve kterém sice vedli už 1:4 a měli nakročeno do finále, kam ale nakonec po výhře 5:4 postoupili domácí. Z obhajoby titulu byl rázem boj o třetí místo s Čakovicemi, a ani ten nakonec nedopadl pro naše barvy dobře. Avia si z Doubí odvezla bronz za výhru 3:5 a na nás zbyly jen ty nepopulární „brambory“.

Deblový titul pro Dvořáka s Kokšteinem

Mistři republiky ve dvojicích pro rok 2006 Jirka Dvořák a Michal Kokštein

Mistři republiky ve dvojicích pro rok 2006 Jirka Dvořák a Michal Kokštein

Neúspěch v extralize do jisté míry vyvažovaly medaile z individuálních soutěží a především titul deblových mistrů republiky, který vybojovali Jiří Dvořák s Michalem Kokšteinem. Šampionát se konal 24. června v Doubí, kam se sjelo 16 elitních dvojic ze 12 oddílů z celé republiky. Dvořák s Kokšteinem na cestě k titulu vyřadili ve čtvrtfinále Makaru s Řehákem ze Šacungu, v semifinále bratry Tirpáky z Děčína a ve finále čakovické bratry Suchých. Medaili pak naši hráči přivezli i z mistrovství republiky v trojkách, které se konalo na začátku září v Ostravě. Titul tam pro Šacung získali Makara s Babkou a Stejskalem, stříbro si do Modřic odvezli Havránek, Plachý, Gulda a Iláš a bronz vybojovala karlovarská sestava ve složení Vanke, Dvořák, Kokštein, Kubát a Bíbr.

Historicky první dorostenecké zlato

Týden poté, co A mužstvu SK Liapor po třetím utkání se Šacungem „vypršel mandát“ úřadujících mistrů republiky, se stejným titulem ozdobil náš dorost. Dlouhodobá cílevědomá práce s mládeží konečně přinesla tolik očekávané ovoce a pro karlovarský nohejbal historicky vůbec první titul klubových mistrů republiky kategorie dorostu.

S pohárem pro vítěze dorostenecké ligy 2006

S pohárem pro vítěze dorostenecké ligy 2006

Cesta k němu nebyla vůbec snadná, soutěž byla velice vyrovnaná a na medaile si brousilo zuby hned sedm mančaftů: Liapor, Kotlářka, Plzeň, Čelákovice, Vsetín, Bělá a Plazy. V základní části soutěže skončili naši mladíci, kteří ten rok poprvé hráli s podporou nejdecké firmy Witte (muži až od roku 2009) na prvním místě dva body před Kotlářkou a tři body před třetí Plzní a čtvrtými Čelákovicemi. Z deseti zápasů sedm vyhráli a body ztratili jen dvěma prohrami, 6:2 v Čelákovicích a 6:3 v Plzni, a plichtou na Kotlářce. V prvním kole play off vyřídili ve dvou zápasech 5:3 a 5:2 čtvrtý tým tabulky skupiny B Prostějov a v semifinále je čekala tým Bělé, který táhl tehdy už vyzrálý Pavel Kop. První zápas se nám moc nepovedl a Bělá si z Doubí odvezla výhru 2:5, odveta v Bělé už ale skončila výhrou Liaporu 4:5 a stejným poměrem pak naši vyhráli i třetí zápas v Doubí a byli ve finále, kde je čekal vítěz skupiny B Vsetín.

První finálový souboj se hrál v neděli 1. října ve Vsetíně, kde naši dorostenci předvedli excelentní výkon a vyhráli 2:5. Na hřišti dominovali naprosto suverénně, přestože Tomáš Bíbr s Honzou Kubátem měli v nohách sobotní zápas extraligy mužů a Medkové s Vopálenským Kolaříkem a Vasilečkem si v sobotu zahráli kvalifikaci o I. ligu. Více práce vyhrát pak dala odveta 8. října v Doubí, kde vsetínští „ogaři“ dokázali stáhnout náskok domácích 4:1 na 4:4, ale to bylo všechno, co jim mládenci v dresech SK Liapor dovolili.

Suveréni republikových šampionátů

A nebyl to jen titul klubových mistrů republiky, co se našim dorostencům v roce 2006 podařilo vyhrát. Na mistrovství republiky dvojic a trojic v Českých Budějovicích vybojovali zlato v obou disciplínách. Bylo to vůbec poprvé, co tituly dorosteneckých mistrů republiky dvojic i trojic získali hráči jednoho klubu. Připomeňme si ty výsledky:

32. MČR dvojic dorostu: 1. SK Liapor Witte (Kubát, Bíbr, Kolařík), 2. SK Bělá (Kop, Kašpar, Hron), 3. TJ Plazy (Šťastný, Kaudl, Šenkýř), 4. Climax Vsetín (Pospíšil, Topinka, Dočkal).

32. MČR trojic dorostu: 1. SK Liapor Witte (Kubát, Bíbr, Vopálenský, Kolařík, Jakub. Medek), 2. TJ Bílá Hora Plzeň (Stránský, Stehlík, Soukup, Bořánek), 3. TJ Plazy (Šťastný, Kaudl, Vrtiška, Šenkýř), 4. SK Bělá (Kop, Kašpar, Sedliak, Hron, Rajský).

Medaile pro SK Liapor Witte se ale urodila i v disciplíně, která v Doubí nikdy nepatřila k nejsilnějším – na 8. mistrovství republiky dorostenců v singlu vybojoval v květnu v Českých Budějovicích Tomáš Bíbr stříbro. Titul bral Zdeněk Musil (Dynamo ČB) a bronz Aleš Hlavička (Kotlářka).

Zahanbit se nedali ani žáci

Medailisté z mistrovství republiky žáků 2006: Zleva stojí Kuba Medek, trenér Ladislav Kubát a Matěj Medek, před nimi jsou Karel Bláha junior a Luděk Frýbert

Medailisté z mistrovství republiky žáků 2006: Zleva stojí Kuba Medek, trenér Ladislav Kubát a Matěj Medek, před nimi jsou Karel Bláha junior a Luděk Frýbert

A podobně jako dorostenci si na mistrovství republiky vedli i žáci, kteří koncem prázdnin v Žatci vybojovali tituly v nejrespektovanějších disciplínách, dvojicích i trojicích, a k tomu navíc stříbro a „brambory“ v singlu. Podívejme se na výsledky:

12. MČR dvojic žáků: 1. SK Liapor Witte (bratři Medkové, Bláha), 2. AC Zruč/Senec, 3. Sokol Prostějov, 4. Solidarita Praha.
12. MČR trojic žáků: 1. SK Liapor Witte (bratři Medkové, Bláha, Frýbert, Uttl), 2. Sokol I Prostějov, 3. ELNA Počerady, 4. Solidarita Praha.
5. MČR žáků v nohejbale jednotlivců (Nymburk 12.11.): 1. Jan Valenta (Prostějov), 2. Jakub Medek, 3. Martin Kolář (Šumperk), 4. Matěj Medek.

Medailovou sbírku korunovalo světové zlato

Mistrovství světa 2006 v rumunské Oradei se konalo bez účasti karlovarských hráčů, a tak jedinou oficiální mezinárodní soutěží, ve které měl náš oddíl svoje želízko v ohni, bylo listopadové Mistrovství světa juniorů v Opavě, kde barvy České republiky hájil Honza Kubát. Spolu s Hlavičkou a Putíkem z pražské Kotlářky, Kopem z Bělé a Gargulákem ze Vsetína obhajovali titul, který v roce 2004 v rumunské Oradei vybojovala sestava Kubát, Spilka, Hlavička, Šafr a Buzek. Obhajoba se vydařila, a tak šest titulů a celkem devět medailí z domácích šampionátu korunovalo světové juniorské zlato!

2007

Vrátit titul do Varů měl pomoci Makara

Do sezony 2007 vstoupil náš tým s jednoznačným a veřejně vyhlašovaným cílem vrátit titul mistrů extraligy po roce zpátky do Varů a přidat pár titulů z individuálních soutěží. Tým, tradičně tvořený z 95 procent vlastními odchovanci, potřeboval posílit, v hledáčku byli Jiří Holub, ten ale nakonec podepsal přestup do Šacungu, a slovenský prezentant Richard Makara, se kterým si nakonec vedení klubu „pláclo“. Kádr A mužstva tak tvořili Honzové Vanke a Kubát, Tomáš Bíbr, hrající trenér Jirka Dvořák, Richard Makara, Vlasta Kubín a Michal Kokštein, v záloze byli ještě kmenoví hráči prvoligového béčka Karel Bláha s Frantou Veselým.

Jako posila s cílem pomoci vrátit do Doubí ztracený titul, přišel na začátku roku 2007 do Karlových Varů slovenský internacionál Richard Makara. Ani s jeho pomocí se to ale nepovedlo.

Jako posila s cílem pomoci vrátit do Doubí ztracený titul, přišel na začátku roku 2007 do Karlových Varů slovenský internacionál Richard Makara. Ani s jeho pomocí se to ale nepovedlo.

Základní část extraligy zvládl náš tým excelentně a do nadstavbové části soutěže šel z 1. místa s náskokem tří bodů na druhé Modřice, když z deseti utkání osm vyhrál a ztratil jen domácí prohrou 2:6 s Čakovicemi a plichtou v Modřicích. Dařilo se i v play off, ve čtvrtfinále to odnesl Děčín (5:3 doma a 3:5 v Děčíně) a v semifinále s nachlup stejnými výsledky Šacung.

Zlato nakonec obhájily Modřice

Opravdovou prověrkou výkonnosti bylo až finále, ve kterém náš tým čekal obhájce titulu z Modřic. První utkání v Doubí vyhráli chlapci v dresech Liaporu jasně 5:2, v odvetě na hřišti Modřic rovněž sahali po vítězství, ale nakonec odešli poraženi 5:4, a rozhodovalo se ve třetím duelu. Ten se hrál ve Varech na palubovce sportovní haly BK Lokomotiva, a našim barvám se nedařilo. Hosté nastoupili zostra a po dvojkách vedli 0:2, když Skřejpek s Janebou porazili Makaru s Dvořákem 0:2 a Bubniak s Plachým Kubáta s Bíbrem 1:2. Trojky zahrály mnohem lépe, Vanke s Kubínem a Kokšteinem porazili Bubniaka s Pelikánem a Havránkem 2:1 a Makara s Bíbrem a Dvořákem rozebrali Pospíšila s Plachým a Guldou 2:0 a bylo vyrovnáno. Jenže pak se štěstí přiklonilo opět na moravskou stranu, Vanke s Kokšteinem ve „vložené“ dvojce nestačili na Pelikána s Guldou a Makara v singlu podlehl ve třech setech Bubniakovi a hosté měli zaděláno na triumf. Ten se sice ještě podařilo oddálit, když Vankeho trojka přehrála i Pospíšilovu formaci, ale Makarova trojka na tento úspěch už nenavázala a zlato šlo za Modřicemi.

Junioři zlato neobhájili

V roce 2006 se z titulu dorosteneckých mistrů republiky radovali (zleva) vedoucí družstva Ladislav Kubát, Matěj Medek, Kuba Medek, Míra Kolařík, Ondra Parnahaj, Kuba Vopálenský, Honza Kubát, Honza Vasilečko a trenér Vlasta Kubín. V roce 2007 se jim ale obhajoba nezdařila.

V roce 2006 se z titulu dorosteneckých mistrů republiky radovali (zleva) vedoucí družstva Ladislav Kubát, Matěj Medek, Kuba Medek, Míra Kolařík, Ondra Parnahaj, Kuba Vopálenský, Honza Kubát, Honza Vasilečko, Tomáš Bíbr a trenér Vlasta Kubín. V roce 2007 se jim ale obhajoba nezdařila.

Cesta k obhajobě vítězství v dorostenecké lize z roku 2006 se našim juniorům začala komplikovat už v základní části soutěže, kde skončili sice neporažení, ale ztratili tři body za remízy na Pankráci a s Českými Budějovicemi doma i venku. Problémy pak dělal i čtvrtfinálový soupeř Žďár nad Sázavou, který si domácí výhrou 5:1 vynutil třetí utkání, a konec všem nadějím znamenala dvojí prohra v semifinále s Kotlářkou. A když pak v boji o bronz v Českých Budějovicích naši junioři prohráli 5:4, museli se spokojit s „bramborovou“ medailí.

Jediný titul roku „udělala“ trojka

Titul se toho roku podařilo vybojovat jen jeden, a to v trojicích. Mistrovství republiky v této královské disciplíně nohejbalu se konal nezvykle brzo, o pauze mezi 6. a 7. kolem extraligy v sobotu 26. května, a pořadatelství bylo svěřeno do Karlových Varů. Šampionát pronásledovalo mizerné počasí, kvůli kterému se rozehraná soutěž musela přestěhovat z antuky v Doubí na palubovku haly Slavie do Drahovic, pro naše barvy ale dopadl nad očekávání dobře. Zlaté medaile a tituly mistrů republiky převzali Honza Vanke s Vlastou Kubínem, Michalem Kokšteinem a Honzou Kubátem, když ve finále přehráli ve dvou setech 10:9 a 10:5 modřickou trojku Pospíšil, Pelikán, Skřejpek. Další medaili, tu nepopulární „bramborovou“, si z mistrovství odnesli Karel Bláha s Frantou Veselým, Gerhardem Knopem a Kubou Vopálenským, když v boji o bronz podlehli trojici Sokola Břve v sestavě Rezek, Chytra, Gebel. Do finále měly poněkud překvapivě našlápnuto i naše „mladé pušky“ bratři Medkové s Kolaříkem, které ale zastavila v „bratrovražedném“ souboji trojice pozdějších šampionů. Třešničkou na dortu bylo vyhlášení Jana Vankeho nejlepším hráčem mistrovství.

Karlovarský trojkový šampionát vstoupil do dějin českého nohejbalu jako vůbec první turnaj, který poctili svou návštěvou antidopingoví komisaři. Žádný doping ovšem nenašli, a to do zkumavky tenkrát čural kdekdo.

Zlatá medaile Vankeho trojky byla nakonec jedinou mužskou medailí toho roku. Na deblovém šampionátu v září v Litomyšli měl náš oddíl tři dvojice – Makaru s Dvořákem, Kubáta s Bíbrem a Kokšteina s Vankem, žádná se ale nedostala dál než do čtvrtfinále. Titul získali Bubniak s Plachým z Modřic, stříbro Müller s Grycem z Vyškova a bronz Kop z Rožkem z Bělé. V poli poražených skončily kromě našich i další elitní sestavy – Mrákava s Cibulkou, Kalas s Řehákem, bratři Suchých a další.
K medaili měl blízko Jan Vanke na mistrovství republiky v singlu. Na turnaji, který se konal v listopadu v Nymburce, ale skončil čtvrtý, když v boji o bronz podlehl modřickému Patriku Ilášovi. Titul bral Pavel Kop a stříbro čelákovický Michal Kolenský.

Mistrovství republiky ve dvojicích a trojicích dorostu, které se konalo o prvním prázdninovém víkendu v Meziboří, nám také moc radosti nepřineslo. Jedinou medaili vybojovali Kubát s Kolaříkem a Kubou Medkem ve dvojicích‚ kde skončili na třetím místě, když titul si do Budějovic odvezli Musil s Janíkem a Jůzkem a stříbro na Pankrác Tůma s Čadinou. Ve trojicích excelovali bratři Hlavičkové s Putíkem z pražské Kotlářky, stříbro brali Musil s Janíkem a Jůzkem, bronz prostějovská sestava Klaudy, Sadil, Valenta, Dočekal a Golda a na naší trojku hrající v sestavě bratři Medkové, Kubát, Kolařík a Vopálenský zbyly jen brambory.

Vrcholem mezinárodní sezony bylo 8. mistrovství Evropy na Slovensku v Trenčíně, kde karlovarskou nohejbalovou školu reprezentoval jen Honza Vanke. Nastoupil spolu s Bubniakem, Doubravou, Řehákem a Kalasem v soutěži trojic, kde skončili druzí za bratry Perunovými s Makarou, Brutovským a Stupákem.