Historie 1978 – 1992

 Rok první: 1978

Všechno to začalo na jaře roku 1978. Tenkrát se partička šesti kamarádů z Doubí, kteří si občas kopli balonem přes síť, rozhodla, že zkusí hrát nohejbal „závodně“. Na rozdíl od jiných podobných partiček, jejichž sportovní angažmá nepřežilo počáteční neúspěchy, to tahle šestice někam dotáhla. V pečlivě vedené kronice můžete pohlédnout do jejich tváří:

Zápisy v kronice rovněž dokládají, že tahle šestka to rozhodně neměla lehké: „Tým začal nejen tvrdě trénovat a hrát, ale také TVRDĚ pracovat. Mužstvo kromě velké snahy nemělo nic. Ani hřiště, pořádný sako, balón, o dresech vůbec nemluvě…“

Začalo se pracovat na výstavbě nohejbalového hřiště. K dispozici byla akorát zanedbaná louka vedle škvárového hřiště na fotbal, na místě, kde dodnes slouží kurt č. 1. „Provedli jsme oddrnování plochy kolem 600 m², toto velké množství jsme odváželi kolečky. Provedli jsme vyrovnání plochy a na celý prostor jsme navezli škváru. Terén byl prakticky připraven, chyběly ovšem peníze – na antuku a oplocení,“ čteme v kronice oddílu. První finanční příspěvek na výstavbu hřiště pak přišel z ČSTV v červenci 1978. Dělal 8000 Kčs, odpracováno bylo v tu dobu už 350 hodin.

První mistrovské utkání

v okresním přeboru odehrálo mužstvo pod názvem TJ Dětská vesnička Doubí 9. dubna 1978 v Ostrově. Výsledek byl tragický: TJ Báňské projekty Ostrov – TJ Dětská vesnička Doubí 5:1. Od „kanára“ tehdy zachránil Doubí lijavec, kvůli kterému domácí poslední zápas skrečovali ve prospěch hostů. A ani další průběh soutěže moc radosti nepřinesl:
„Někdo by řekl, že jsme asi hodně špatní, když jsme na posledním místě, avšak mýlil by se! Naše kvality se lepší a navíc: Z této soutěže vypadnout nemůžeme a na postup nemáme, a proto spíš hrajeme proto, abychom získali co nejvíc zkušeností,“ přiznává autor kroniky.

První vítězství

se v Doubí slavilo až v 10. kole soutěže 21. června 1978: TJ Teplička – TJ DV Doubí 2:4. Hru otevřeli Honza Dutka s Veselým výsledkem 2:0, ale dvojice Bořek, Jiří Dutka ve druhém kole zklamala 0:2 a nepomohlo ani střídání Danče a Hlavatého. Další bodík a vedení přinesla trojka ve složení Jan Dutka, Veselý, Hlavatý a Doubí vedlo 2:1. Honza Dutka s Veselým ve druhé dvojce sice podlehli 0:2, ale to byla poslední ztráta dne. Bořek s Jiřím Dutkou si ve druhé dvojce napravili reputaci a zvítězili 2:0 a vítězné utkání ukončila dvousetová výhra trojice ve složení Bořek a bratři Dutkové.

Fuksa, Veselý, Hlavatý a Dutka. Podívejte se, jak jim to tenkrát, před třiceti lety slušelo...

Čtyři ze zakladatelů oddílu, kteří zůstali doubskému nohejbalu věrní dodnes. Zleva jsou Miroslav „Míra“ Fuksa, František „Grizzly“ Veselý, Vladimír „Abbé“ Hlavatý a sedící Jan Dutka.

Výhra nad Tepličkou zvedla týmu sebevědomí a nebyla poslední. Doubí svůj první rok v okresním přeboru zakončilo po 22 kolech na 9. místě ze 12 účastníků s bilancí 6 – 2 – 14 a ziskem 14 bodů při skóre 48:84. A to se všechny mistráky odehrály buď na hřištích soupeřů, nebo na Slovanu, který v prvním období existence oddílu poskytl Doubí azyl. Po skončení soutěže tým dál pravidelně trénoval a mužstvo posílilo, ze Slovanu přestoupili Pavlové Šindelář a Pospíšil. Ale taky se dál pilně pracovalo: 8. listopadu se ze Staňkova dovezla antuka, 9. listopadu byly nařezány trubky na plot a 10. listopadu se plot stavěl. A tak skončil první rok existence klubu, který se během příštích pár let vyšvihl do nejvyšších pater českého nohejbalu. Ze šestice dobrodruhů, kteří stáli u jeho kolébky, jsou dodnes členy SK LIAPOR WITTE čtyři – pánové Fuksa, Veselý, Hlavatý a Dutka.

První pětiletka: 1979 – 1983

V roce 1979 se okresní přebor rozdělil na dvě třídy a náš tým, pořád ještě pod hlavičkou TJ DV Doubí, skončil v té „lepší“ I. třídě na 5. místě mezi 7 účastníky. V kvalifikaci o postup do Západočeského krajského přeboru 1980 mužstvo neuspělo: po prohrách 1:7 se Sokolem Plzeň Hradiště, 2:6 s RH Klatovy a kontumační výhře nad béčkem Františkových Lázní skončilo Doubí se ziskem 2 body a skóre 11:13 na nepostupovém 3. místě.

Jan Dutka a Vladimír Hlavatý

Honza Dutka a „Abbé“ Hlavatý v době, kdy ještě na své soupeře pohlíželi s respektem. Lepší časy doubského nohejbalu už ale byly na dohled…

Karlovarskému nohejbalu v té době stále ještě suverénně kraloval Slovan. V krajském přeboru 1980 skončil na 2. místě a v obou třídách okresního přeboru obsadil vždy první příčky. Chlapci z Doubí ale věřili, že jejich chvíle jednou přijít musí, a tvrdě makali na tom, aby přišla co nejdříve!

O příčku výš poskočil nohejbal v Doubí v roce 1980, kdy oddíl hrající pod hlavičkou TJ ČSAD slavil první velký triumf, když vyhrál I. třídu karlovarského okresního přeboru. O vyrovnanosti tehdejší soutěže svědčí konečná tabulka, kde týmy na 2. až 4. místě dělil od titulu jen bod a o pořadí mezi nimi rozhodovalo skóre: 1. TJ ČSAD Doubí 18 bodů / skóre 48:24, 2. LS Imperiál 17 / 49:23, 3. Škoda Ostrov 17 / 48:24, 4. TJ Vlnap Nejdek 17 / 45:27. Vítězstvím v okrese ale radost nekončila, mužstvo uspělo i v kvalifikaci o postup do Západočeského krajského přeboru v nohejbalu mužstev.

První rok mezi krajskou elitou nebyl moc slavný. Tým TJ ČSAD Doubí odehrál v Krajském přeboru 1981 celkem 18 zápasů, ze kterých 3 vyhrál, jeden remizoval a 14 prohrál a skončil na předposlední příčce. V soutěži se ale udržel a výkonnostně šel doubský nohejbal pořád nahoru. To se projevilo už v příští sezoně, kdy A mužstvo TJ ČSAD vybojovalo

Vítězství v Západočeském poháru 1982 – 1983

Páteř úspěšného týmu tvořili zkušení Franta Veselý, Honza a Jirka Dutkové, Alexandr Tóth, Míra Fuksa, Vladimír Hlavatý, posily z Plané Karel Ulmon a Jarda Vašut a odchovanec Slovanu Pavel Pospíšil. Na soupiskách se už ale objevují i jména pozdějších hvězd českého nohejbalu, Karla Bláhy a Vlasty Kubína. Doubí tenkrát v Poháru odehrálo pět utkání – vyhrálo na Vřesové, porazilo Sokol Plzeň Letná B, vůbec poprvé ve své historii porazilo Slovan Karlovy Vary a celkové vítězství pak podtrhlo dvěma suverénními výhrami – Baník Stříbro i Rudá hvězda Planá dostaly „kanára“! V šestém roce své existence se tak nohejbalisté z Doubí mezi krajskou elitou usalašili natrvalo. V Západočeském krajském přeboru 1983 skončili na 3. místě za B mužstvem ligového Sokola Plzeň Letná a VTJ Plzeň Bory, ale o čtyři místa před sedmým Slovanem!

Rok 1983 přinesl i první úspěch na republikové scéně – na 8. ročníku turnaje trojic Žatecký věnec vybojovali Jarda Vašut, Jirka Zídka a Vladimír Hlavatý v dresu TJ ČSAD Doubí 4. místo! Turnaj, který tenkrát patřil k největším a nejprestižnějším v Česku (v roce 1983 se zúčastnilo 43 trojic, které odehrály 110 utkání!), vyhrál pražský Motorlet a stříbro brala trojka karlovarského Slovanu, kterou „táhli“ Honza Bíbr a Zdeněk Houdek.

Druhá pětiletka: 1984 – 1987

Do roku 1984 vstoupil doubský oddíl stále ještě pod hlavičkou TJ ČSAD, ale s podstatně vyššími ambicemi. Dorůstala nová generace hráčů, kteří už vyrůstali od mala na dvorcích v Doubí, a teď se začínali hlásit o svoje místo na slunci. Najednou už nebylo tak důležité, že áčko mužů skončilo krajském přeboru osmé a béčko že suverénně vyhrálo okresní přebor. Nejdůležitější výsledek roku 1984 se zrodil daleko od Karlových Varů v jihočeské metropoli. Na Přeborech České (tenkrát ještě socialistické) republiky v nohejbalu dvojic dorostu vybojovali Karel Bláha, Vlasta Kubín a Franta Veselý 3. místo a jejich bronzová byla historicky první medaile z mistrovství republiky hráčů z Doubí.

Přemožitelé Slovanu (zleva) Jan Dutka, Míra Fuksa, František Veselý, Karel Bláha, Vlasta Kubín a Jaroslav Vašut.

Přemožitelé Slovanu (zleva) Jan Dutka, Míra Fuksa, František Veselý, Karel Bláha, Vlasta Kubín a Jaroslav Vašut.

Událost příští sezony 1985 se odehrála pod Chebským mostem v Karlových Varech: Slovan Karlovy Vary – TJ Doubí 2:5 (5:13). „Druhé vítězství našeho oddílu nad naším největším rivalem! Mužstvo podalo velmi kolektivní výkon, nad průměr zahráli Míra Fuksa, Honza Dutka a Vlasta Kubín,“ píše se v kronice pod fotkou vítězného družstva.

Rok 1986 se v historii oddílu jeví jako „klid před bouří“ – kronika alespoň nezaznamenává žádnou převratnou událost. Ta na sebe ale nedala moc dlouho čekat – přišel rok 1987, který znamenal vůbec největší zlom v dějinách nohejbalu na Karlovarsku. Kluci, kteří si v době založení oddílu ještě hráli na pískovišti, vybojovali hned čtyři medaile: Bronz, stříbro a nakonec dva tituly!

Začalo to na Přeborech České (socialistické) republiky v nohejbalu trojic na Dobříši, kde Karel Bláha, Franta Veselý a Gerča Knop koučovaní Vladimírem Hlavatým vybojovali dorostenecký bronz. Měsíc nato se v Žatci konaly republikové přebory dvojic a stejná sestava byla opět úspěšná – přemožitele našli kluci až ve finále, kde podlehli dvojce Hloubětína a do medailové sbírky přidali stříbrnou.

Největší pecka ale explodovala v závěru sezony: Na podzim se v Košicích konaly první oficiální Přebory Československa v nohejbalu dvojic a trojic mužů a dorostu, na které se kvalifikovali v každé disciplíně medailisté z šampionátů Česka a Slovenska. Zatímco v kategorii mužů si medaile v obou disciplínách rozdělovali pouze hráči z Prahy a Košic, v kategorii dorostu se Karlovaráci postarali o naprostý šok a odvezli si oba tituly. Ve trojkách zlato vybojovali Karel Bláha s Frantou Veselým, Gerčou Knopem a Honzou Stöhrem a ve dvojicích Bláha s Veselým a Knopem. „Tohle byl rozhodně nejdůležitější moment v historii našeho oddílu. Kluci šli na vojnu a díky těm titulům šli do posádek, kde mohli hrát za ligové kluby. Franta Veselý hrál v Kobylisích a Karel Bláha s Gerčou Knopem v Písku. Domů se pak po dvou letech vrátili jako zkušení, v ligových bojích ostřílení hráči, kteří začali psát nejslavnější kapitolu v dějinách našeho klubu,“ hodnotí výsledek z Košic s odstupem více než dvaceti let prezident SK Liapor Witte Vladimír Hlavatý.

Prvních deset let se uzavírá

V roce 1987 oslavil nohejbalový oddíl TJ ČSAD Karlovy Vary deset let od svého založení a tohle jubileum připomněly i tehdy jediné noviny v Karlových Varech. Ve STRÁŽI MÍRU vyšel článek s titulkem DESET LET NOHEJBALU V DOUBÍ. V úvodu článku se autor (bohužel nepodepsaný) rozplývá nadšením nad tituly, které Karel Bláha, František Veselý, Gerhard Knop a Jan Stöhr vybojovali na historicky prvním mistrovství Československa v Košicích, a v následujících řádcích rekapituluje uplynulých deset let doubského nohejbalu a všímá si především neobyčejné pracovitosti členů oddílu: „Během tří let vybudovali dva kurty, oplocení, postavili buňku jako šatny, přístřešek pro diváky, pro občerstvení, umělé osvětlení, vysadili stromy okolo a tak vznikl jeden z nejlepších areálů v Západočeském kraji pro tento sport. Během deseti let odpracovali více než 5000 hodin. Vzhledem k tomu, že oddíl má 23 členů, je to dost.“

Výkonnostní vzestup dubského nohejbalu je v článku shrnutý do tří vět: „Družstvo mužů začínalo v okresním přeboru, odkud se přes kvalifikace dostalo do krajského přeboru. První sezony se zachraňovalo, dva roky zde také působili hráči z cizích oddílů, jejichž pomoc pomohla překonat určitou výkonnostní krizi. Dnes již v A družstvu hrají samí odchovanci, a ti dosáhli v roce 1987 nejlepší umístění v historii – 2. místo v krajském přeboru.“

A co se budoucnosti nohejbalu v Doubí týká, vidí ji autor článku správně v mládencích, kteří v Košicích vybojovali první tituly: „Všichni již startují v A družstvu mužů, které má tím pádem nízký věkový průměr a je jistě perspektivní.“

Jubileum bylo také příležitostí k oceňování: Nejlepším hráčem oddílu za uplynulé desetiletí byl vyhodnocen Jan Dutka a Vladimír Hlavatý, zakladatel a celých deset roků předseda oddílu, byl za rok 1987 vyhodnocen mezi nejúspěšnějšími sportovci Západočeského kraje v kategorii trenérů.

Třetí pětiletka: 1988 – 1992

První mezinárodní medaile

Zleva stojí Karel Bláha, Štefan Forai, Franta Veselý a Gerča Knop

Družstvo juniorů ČSSR na turnaji v Žatci: zleva stojí Karel Bláha, Štefan Forai, František Veselý a Gerhard Knop

Na prahu druhého desetiletí existence oddílu přišla do Doubí poprvé pozvánka do reprezentace. V Žatci se ve dnech 2. a 3. července 1988 pod honosným názvem EUROCUP INTERNATIONAL WETTBEWERBS IM FUSSBALL-TENIS odehrál historicky vůbec první mezinárodní turnaj v nohejbalu v Československu a karlovarský nohejbal byl u toho! Dres se lvíčkem (tenkrát ještě „ozdobeným“ hvězdičkou) oblékli Karel Bláha, Franta Veselý a Gerča Knop, kteří na turnaji spolu s košickým Štefanem Foraiem tvořili družstvo Juniorů ČSSR.

Bronzový singlista Franta Veselý v akci na žatecké antuce.

Bronzový singlista Franta Veselý v akci na žatecké antuce.

Turnaj skončil suverénním triumfem československého nohejbalu, a není ani divu, nikdo jiný totiž tenkrát do Žatce nepřijel. Na reprezentace Německé spolkové republiky a Švýcarska se čekalo marně, na vině byly, jak už to za komančů chodilo, „technickoorganizační problémy“. Turnaj tak nakonec vyhrál B tým ČSSR v sestavě Ivanecký, Bertko (oba Košice) a Lošťák (Hloubětín), kteří ve třísetovém finále porazili trojku Admiry Kobylisy v sestavě Vocel, Vašák, Drahokoupil hrající jako A tým ČSR, a bronz si na Slovensko odvezli Ježík, Kostelný a Pernický. Své medaile se v Žatci dočkal i karlovarský nohejbal. Kromě trojic se totiž hrál – v Československu oficiálně vůbec poprvé – i singl, a tahle novinka vynesla na bronzový stupínek Františka Veselého (zlato bral košířský Havlík a stříbro přerovský Perutka).

"Bramboroví" z MČR dvojic 1988 v Žatci (zleva) Franta Veselý, Vlasta Kubín a Karel Bláha

„Bramboroví“ z MČR dvojic v Žatci Franta Veselý, Vlasta Kubín a Karel Bláha

„Dospělá“ medaile byla ostatně na spadnutí už dva týdny před žateckým EUROCUPEM, a bylo to pro změnu zase v Žatci. Na 18. Mistrovství ČSR v nohejbalu dvojic mužů, které se v městě chmele konalo 19. června 1988, karlovarští mládenci naznačili, že si pro tituly nebudou chodit jen na šampionátech dorostu, jako rok předtím v Košicích. Medaile si tenkrát ještě rozdělili, jak bylo léta předtím obvyklé, Pražáci – zlato brali Jindřich Žalud s Jiřím Stojanem z TJ Podolí, stříbro Ivan Černý s Milanem Kuchařem z TJ DP Praha a bronz Jiří Doubek s Ferdinandem Havlíkem ze ZPA Košíře, ale hned za nimi skončila karlovarská trojka Karel Bláha, František Veselý a Vlastimil Kubín.

1988 – 1990: Čekání na návrat „ztracených synů“

Následující dva roky se musel doubský nohejbal v Západočeském krajském přeboru obejít bez celé řady opor. Už v roce 1987 šel na vojnu Mates Kubín, brzy po turnaji v Žatci narukovali Karel Bláha s Frantou Veselým a rok po nich i Gerča Knop. Základ A týmu tak tvořili Pavel Vacek, Honzové Stöhr, Štefanik a Dutka, František Veselý (starší), dorostenci Jarda Vrátný, Roman Knop, Jirka Dvořák a Radek Reichl, v roce 1988 než odešli na vojnu Karel Bláha s Frantou Veselým a v roce 1989 z vojny se navrátivší Vlasta Kubín. A nevedli si v kraji vůbec špatně:

V roce 1988 vybojovali v krajském přeboru 2. místo s jedním bodem ztráty na vítěznou Rudou hvězdu Tachov. Bilance: 16 výher, dvě porážky a vysoce aktivní skóre 114:48
V roce 1989 to bylo 3. místo za vítězným Kombinátem Vřesová a ´stříbrnou´ rezervou Sokol Plzeň Letná B. Bilance: 11 výher, pět porážek a skóre 80:64.

V roce 1990 přišel ´pád´ do středu tabulky – na medailových postech figurovali 1. Sokol Plzeň Hradiště, 2. Sokol Plzeň Letná B a 3. Kombinát Vřesová, tým ČSAD Karlovy Vary skončil s bilancí devět výher a devět porážek až pátý. Na lepší časy už ale bylo zaděláno – na podzim se do Doubí vrátili v ligových bojích ostřílení ´vojáci´ a v následující sezoně to bouchlo!!

1991: Brána do světa „velkého nohejbalu“ se otevírá

Rok 1991 nohejbalisty z Doubí zastihl už opět v plné síle a v neuvěřitelné formě. Krajskou soutěží projeli jak nůž máslem a bez ztráty jediného zápasového bodu při skóre setů 90:5 si suverénně došli pro tituly přeborníků Západočeské oblasti. Následně uspěli i v kvalifikaci o Národní nohejbalovou ligu, kde postupně porazili Chomutov 5:0, České Budějovice 5:1, AFC Praha 5:2 a Nymburk 5:2 a postoupili do nejvyšší soutěže České (zaplaťbůh už ne socialistické) republiky.

Nebyl to zdaleka jediný úspěch toho roku. Parta, která od roku 1990 hrála pod názvem KAMP Karlovy Vary – Doubí, excelovala i v tehdy vysoce prestižním Západočeském poháru, kde postupně porazila karlovarský Slovan 9:0, Kombinát Vřesová 5:2, Tachov taky 5:2 a ve finále přehrála medailisty federální ligy Plzeň-Letná 5:4. A aby toho nebylo málo, šel do Doubí i titul přeborníků Západočeské oblasti v družstvech dorostenců.

Doslova husarský kousek pak chlapci v dresech KAMP Doubí předvedli na Oblastních přeborech v individuálních disciplínách v Plzni na Bílé Hoře. Ještě nikdy před tím se nestalo, aby hráči jednoho oddílu získali všechny čtyři tituly, až teď. Pro zlaté medaile si došli ve dvojkách mužů Bláha s Veselým a střídajícím Stöhrem, ve trojkách mužů Bláha s Veselým, Gerhardem Knopem a střídajícím Stöhrem, ve dvojkách dorostu  Dvořák s Romanem Knopem a ve trojkách dorostu Dvořák s Romanem Knopem, Tothem a střídajícím Hoškem!

Ověnčeno všemi myslitelnými krajskými tituly tak doubské áčko definitivně opustilo regionální nohejbal a nastartovalo dráhu jednoho z nejúspěšnějších ligových mužstev. Shodou okolností se v tom roce se Západočeskou oblastní soutěží rozloučil i karlovarský Slovan. Tým, který byl na přelomu 70. a 80. let pro kluky z Doubí velkým vzorem a soupeřem, nad kterým vyhrát byla nesmírná čest, zestárl a odešel opačným směrem. S pouhými čtyřmi body za dvě výhry skončil na posledním místě a sestoupil…

1992: Ligová premiéra a hned zlato!

Svou premiéru v nejvyšší české soutěži v roce 1991 mužstvo hrající pod názvem KAMP Karlovy Vary zvládlo na jedničku. Lépe to už nešlo. Národní ligu České republiky, která měla tenkrát 10 účastníků, suverénně vyhráli před 2. Solidaritou a 3. Spartakem Přerov a vybojovali si postup do Federální ligy ČSFR. Tu si už ale v roce 1993 nezahráli. Soutěž, která měla v té době odehrané jen dva ročníky (prvními mistry federace byli v roce 1991 hráči ZPA Košíře a druhými rok nato Kobylisy) s rozpadem republiky skončila. Skončila taky třetí pětiletka historie nohejbalového klubu v Doubí, patnáct let trvající cesta z periferie lázeňského města Karlovy Vary do absolutní české špičky.

Základ týmu, který vybojoval titul mistrů České republiky v posledním roce federace. Zleva stojí Karel Bláha, Jiří Dvořák, Julius Vanya, František Veselý mladší a Gerhard Knop, před nimi Tomáš Toth, Jan Bíbr, prezident klubu Vladimír Hlavatý, Vlastimil Kubín a trenér František Veselý starší.

Základ týmu, který vybojoval titul mistrů České republiky v posledním roce federace. Zleva stojí Karel Bláha, Jiří Dvořák, Julius Vanya, František Veselý mladší a Gerhard Knop, před nimi Tomáš Toth, Jan Bíbr, prezident klubu Vladimír Hlavatý, Vlastimil Kubín a trenér František Veselý starší.