Historie 1998 – 2002

1998

Startuje nejúspěšnější pětiletka v historii klubu

Do třetího desetiletí své existence vstoupil nohejbalový klub SK Liapor Karlovy Vary v roce 1998 v dobré kondici a s nemalými ambicemi. V nejvyšší klubové soutěži, která se poprvé hrála pod názvem Extraliga České republiky, docházelo ke konci století k výměně stráží. Tradiční pražské kluby, které si v předchozích desetiletích rozdělovaly mistrovské tituly, pomalu přenechávaly slávu „venkovanům“, a chlapci z karlovarského předměstí u toho rozhodně nechtěli chybět. V roce 1998 sice ještě vyhrály extraligu Kobylisy, ale už v příštím roce se z vrcholového nohejbalu zřejmě natrvalo vytratily a v následujících letech je následovaly další pražské oddíly Solidarita a Pankrác. Stříbro braly Čakovice, bronz obhájil SK Liapor, brambory šly do Plzně na Bílou Horu a 5. místo obsadily Modřice, které se v nejvyšší soutěži poprvé objevily rok před tím.

Základní kádr A mužstva v roce 1998. Zleva stojí Karel Bláha, František Veselý, Jiří Dvořák, Vlasta Kubín a Gerhard Knop, před nimi sedí Tomáš Toth, hrající trenér Julius Vanya a Michal Kokštein.

Základní kádr A mužstva v roce 1998. Zleva stojí Karel Bláha, František Veselý, Jiří Dvořák, Vlasta Kubín a Gerhard Knop,
před nimi sedí Tomáš Toth, hrající trenér Julius Vanya a Michal Kokštein.

Na Mistrovství republiky se v roce 1998 urodily dvě medaile. Ve dvojicích to na bedně vypadalo jako v extralize, zlato brali Ungermann s Hoškem z Kobylis, stříbro bratři Suchých z Čakovic a na bronzovém stupínku skončili Karel Bláha s Jirkou Dvořákem. Druhá medaile měla jen bramborovou hodnotu a vybojoval ji na šampionátu singlistů Michal Kokštein (1. Bubniak, 2. Janeba, 3. Dráždil).

O slovo se hlásila i nastupující generace. Na dvorcích SK Liapor v Doubí se v září hrálo Mistrovství České republiky družstev žáků, na kterém smíšený tým Západočeské oblasti vybojoval stříbrné medaile. V týmu, který byl výběrem nadějí Karlovarského a Plzeňského kraje, si svoje uhrál Honza Vanke, tehdy ještě žáček TJ Dvory, o deset let později už stálý člen základní sestavy extraligového áčka SK Liapor Witte. Objevili se tu ale i další dva budoucí (a dnes už bývalí) hráči karlovarského týmu, žatečtí bratři Ondra a Petr Vítové.

Vrcholem sezony bylo 3. Mistrovství světa ve „fotbaltenisu“ na začátku listopadu v maďarském Szolnoku. Skončilo téměř absolutním triumfem českého nohejbalu v podobě dvou zlatých a stříbrné. Významný podíl na tomto úspěchu měli i hráči SK Liapor.
První titul získali ve dvojicích Pepa Tirpák s Jirkou Dvořákem a střídajícím Richardem Novotným, a došli si pro něj bez ztráty jediného setu! V kvalifikaci porazili Francii 11:1 a 11:5, Rakousko 11:2 a 11:3 a Brazílii 11:4 a 11:5, v semifinále hladce přešli přes Rumunsko 11:5 a 11:4 a ve finále po vyrovnaném souboji porazili Slováky Patrika Peruna, Štefana Forraie a Ladislava Bertka dvakrát 11:9.
Druhý titul podobně hladce vybojovali ve trojicích Vilda Ungermann, Karel Bláha, Jan Hošek, Pavel Šimáček a Pepa Tirpák. Postupně porazili Rakousko 11:5 a 11:3, Francii 11:8 a 11:2, Rumunsko 11:4 a 11:7 a Maďarsko 11:3 a 11:5 a nakonec ve finále přehráli slovenskou sestavu Novosad, Perun, Forrai, Žigala a Makara 11:7 a 11:9.
Úspěch českého nohejbalu v Szolnoku podtrhl singlovým stříbrem modřický Petr Bubniak, když ve třísetové bitvě podlehl Marianu Žigalovi 11:6, 12:14 a 7:11.

Reprezentantům patřila i Poslední smeč roku 1998. Z vítězství se radovali Ungermann s Hoškem a Šimáčkem v dresu Kobylis, kteří ve finále porazili Karla Bláhu s Jirkou Dvořákem a Pepíkem Tirpákem v dresech Národního týmu ČR.

1999

Tři české a dva evropské tituly

Vysoké ambice, se kterými SK Liapor vstupoval v roce 1998 do třetí dekády své činnosti, došly naplnění hned v příští sezoně 1999. Fanoušci karlovarského nohejbalu od týmu, který táhli hned tři mistři světa ze Szolnoku, nečekali nic menšího než titul klubových mistrů republiky. A toho se jim také dostalo!

Doubská squadrra projela extraligou jako nůž máslem. Základní část soutěže, ve které každý se šesti účastníků odehrál dvacet zápasů (končilo se po dosažení čtvrtého bodu) vyhrála s ohromujícím skóre zápasových bodů 17:3, v semifinále smetla ve třech zápasech Čakovice 4:0, 4:1 a 4:2 a ve finále nedala šanci vyniknout Modřicím, které porazila 4:1, 4:1 a 4:3. Mistrovské medaile si na krk pověsili Karel Bláha, Jiří Dvořák, Vlasta Kubín, Michal Kokštein, František Veselý, Gerhard Knop, Tomáš Tóth, Michal Valenta, Milan Zedník, Jiří Kupeček, vynikající posila ze severu Josef Tirpák a hrající trenér Julius Vanya.

Hráči SK Liapor také zcela opanovali žebříček jednotlivců podle úspěšnosti. Absolutní jedničkou byl Karel Bláha s úspěšností rovných 80 procent, druhé místo obsadil Vilda Ungermann s úspěšností 73,1 % a pak už šli Varáci jeden za druhým: 3. Kokštein (70,2%), 4. Dvořák (66,6%), 5. Kubín (65,9%), 6. Tirpák (64,1%), 7. Veselý (60,4%), 8. Knop (58,8%) a pak teprve „zbytek republiky“.

K extraligovému zlatu přibyly i dva individuální tituly. První vybojoval 14. srpna na mistrovství republiky v singlu v Chabařovicích Pepík Tirpák (stříbro bral Dráždil a bronz Bubniak). A měsíc nato, v sobotu 18. září 1999 se na hřišti Avie Čakovice ze zlatých medailí radovali Karel Bláha s Michalem Kokšteinem a stříbro zbylo na Pepu Tirpáka s Jirkou Dvořákem a Ungermann s Hoškem se museli spokojit s bronzem. Dvě sestavy z jednoho oddílu ve finále mistrovství republiky, to se předtím povedlo akorát Košicím, když si v roce 1991 o federální titul v singlu zahráli Žigala s Foraiem, a „Kobylkám“, které se o zlato a stříbro podělily v roce 1995 ve trojicích.

Do „Final four“ se karlovarská sestava v Čakovicích probojovala i den na to na mistrovství republiky trojic, jenže tentokrát se radovali jiní. Titul získali modřičtí Havránek, Kalas, Gulda a Janeba, stříbro Ungermann s Hoškem a Voráčkem, bronz Plzeňáci Hána, Kraus, Miksán a Pavlík a na Varáky v sestavě Kokštein, Tirpák, Dvořák a Vanya zbyly jen „brambory“.

Protože nůžky mezi extraligou a regionálními soutěžemi nebyly v tom roce ´99 ještě tak moc rozevřené, ovládli hráči extraligového áčka i přebory Plzeňského a Karlovarského kraje. Ve trojicích získali titul mistrů Západočeské oblasti Dvořák, Kokštein, Tirpák a Vanya a na 3. místě skončili Bláha, Kubín, Veselý a Knop. V deblech v doubském finále porazili Bláha s Kubínem Dvořáka s Tirpákem a Liaporu patřilo i 6. místo (ze 14), které obsadili Veselý s Vanyou a prezidentem klubu Hlavatým. Hrála se i Západočeská Grand prix, kde v seriálu sedmi turnajů nasbíral nejvíce bodů Pepa Tirpák a hráči Liaporu obsadili v první desítce pět míst – 1. Tirpák, 2. Dvořák, 3. Miksán (BH Plzeň), 4. Bláha, 5. Kubín, 6. Babka (Strakonice), 7. Veselý…

Výkony karlovarských hráčů nemohly zůstat nepovšimnuty trenérem reprezentace Alešem Opravilem, který do týmu pro Mistrovství Evropy v Turecku povolal Karla Bláhu, Jirku Dvořáka a Pepu Tirpáka a po skvělém výkonu ve finále extraligy i Františka Veselého (který ale nakonec na šampionátu nestartoval). Volba to byla dobrá, karlovarská trojka v sestavě Bláha, Dvořák, Tirpák v Istanbulu vybojovala titul mistrů starého kontinentu ve dvojicích a Karel Bláha byl spolu s Havránkem, Hoškem, Kalasem a Ungermannem členem družstva, které vybojovalo evropské zlato v trojicích.

Reprezentační tým v přípravě na ME 99 v Turecku: Zleva stojí Josef Tirpák, Vilda Ungermann, trenér Aleš Opravil, Karel Bláha a Jan Hošek, před nimi jsou Jirka Dvořák, Radim Havránek, František Veselý. Vladimír Babka, Petr Gulda Petr Bubniak. (Veselý s Babkou nakonec do Turecka nejeli).

Reprezentace v přípravě na ME 99 v Turecku: Zleva stojí Josef Tirpák, Vilda Ungermann, trenér Aleš Opravil, Karel Bláha a Jan Hošek, před nimi jsou Jirka Dvořák, Radim Havránek, František Veselý. Vladimír Babka, Petr Gulda a Petr Bubniak (Veselý s Babkou nakonec do Turecka nejeli)

2000

Nejúspěšnější rok v historii klubu

Celkem vzato byl rok 1999 velice dobrým rokem. Ten příští měl ovšem být ještě lepší. Poslední rok 20. století začal pro náš klub netradičně. Místo na hřišti se hráči sešli na Plese sportovců, kde převzali titul Nejúspěšnějšího sportovního družstva Města Karlovy Vary za rok 1999. Zcela zaslouženě – vybojovat tři tituly mistrů republiky v jedné sezoně se až dosud žádnému sportovnímu oddílu v žádném sportu v Karlových Varech nepodařilo. Zdánlivě nepřekonatelná meta ale ještě nebyla konečná, rok 2000 ukázal, že jde dobýt ještě víc.

Nohejbalový svět u Vřídla

Prvním velkým mezinárodním turnajem roku, úrovní srovnatelným s evropskými a světovými šampionáty, byl CZHECH OPEN 2000, který se odehrál o víkendu 11. a 12. března u nás v Karlových Varech. Představily se na něm národní týmy Slovenska, Maďarska, Rumunska a Francie, Reprezentace ČR mužů, Reprezentace ČR juniorů, tým pořádajícího SK Liapor Karlovy Vary a na místě vytvořené české reprezentační béčko jako náhrada za přihlášené Brazilce, kteří do Karlových Varů bez omluvy nepřijeli.

Turnaj, který v hale Lokomotivy Karlovy Vary sledovaly stovky diváků mezi nimiž nechyběla politická a společenská smetánka Karlovarska, skončil triumfem českých barev a velkou zásluhu na tom měli i hráči našeho klubu. Ve finále porazili Karel Bláha s Ungermannem a Hoškem slovenskou elitu bratry Perunovy s Novosadem a Forraiem 12:10 a 11:9, třetí místo vybojovalo české reprezentační béčko pod taktovkou Pepíka Tirpáka a čtvrté místo obsadila naše klubová sestava Veselý, Kubín, Kokštein a Dvořák. A aby té radosti nebylo málo, byl Karel Bláha těsně před finálovým duelem oficiálně vyhlášen „Nohejbalistou roku 1999“.

Karel Bláha vyhlášen "Nohejbalistou roku"

Karel Bláha s pohárem pro „Nohejbalistu roku“

Pět titulů mistrů republiky

Útok na mistrovské medaile odstartovali 24. června Karel Bláha, Michal Kokštein, Pepa Tirpák, Jirka Dvořák a Vlasta Kubín, když v domácím prostředí vybojovali titul mistrů republiky v nohejbalu trojic, mimochodem vůbec první pro karlovarský nohejbal v této disciplíně. Naše sestava ve finálové skupině postupně porazila A trojku Plzně v sestavě Kraus, Miksán, Švácha, C trojku Plzně v sestavě Hána, Holub, Turek a v dramatickém třísetovém duelu 10:6, 8:10 a 10:8 i trojici Modřic v sestavě Havránek, Kalas, Gulda, Bubniak.
Druhé zlato vybojoval koncem prázdnin 19. srpna v Plzni Pepa Tirpák v singlu. Stříbro bral Petr Bubniak a bronz Michal Janeba.
Pro třetí titul si naši chlapci došli v tradičně nejsilnější karlovarské disciplíně na mistrovství republiky v deblech 30. září v Hradci Králové. Karel Bláha s Michalem Kokšteinem tam ve finálové skupině porazili modřické Bubniaka s Kalasem 10:6 a 10:9, počeradské Dráždila s Pecinou dvakrát 10:7 a Březinu s Perutkou v dresech Šacungu 7:10, 10:8 a 10:7.

O další dvě zlaté se postaraly „mladé pušky“ na mistrovství republiky dvojic a trojic žactva, které se konalo ve Strakonicích ve stejném termínu jako šampionát trojic dospělých. SK Liapor tam reprezentovali v deblech Honza Vanke, Tomáš Zrzavecký a Jan Dutka, kterým ve trojicích asistovali Katka Vejdovská a Honza Kubát. Vyhráli jak dvojky, tak trojky a navíc si Honza Vanke dovezl titul nejlepšího hráče celého mistrovství.
Úspěchy sbírali hráči SK Liapor i na mistrovských turnajích Západočeské oblasti, kde soupeřili hlavně s tehdy ještě extraligovými Plzeňáky. Ve dvojicích vybojovali tituly mistrů kraje Dvořák s Tirpákem (druzí skončili Švácha s Miksánem), ve trojicích bylo pořadí opačné – zlato brali Švácha, Miksán a Kraus a stříbro Bláha, Dvořák, Kokštein a Tirpák. V kategorii žactva neměli v té době Vanke, Zrzavecký a Dutka na západě Čech rovnocenné soupeře a brali oba tituly.

Třetí extraligový triumf v řadě

Nejsledovanější soutěží ovšem byla (a dodnes je) extraliga. Ta měla stejně, jako v roce předchozím, šest účastníků, kteří v základní části hráli každý s každým čtyřkolově (vždy dvě utkání na jednom hřišti v jednom víkendu) a v nadstavbové play off pak hráli první se čtvrtým a druhý s třetím týmem tabulky na tři vítězné zápasy o postup do finále. Karlovarský tým do play off postoupil z 1. místa s bilancí 15 vítězství, čtyř porážek a s jednou plichtou a s udivujícím skóre setů 105:67. V semifinále natřikrát zametl s Plzeňáky a ve finále se utkal s Čakovicemi, které v semifinále vyřadily Modřice.

Dramatické finále na domácích dvorcích odstartovali naši úspěšně a v prvním duelu Avii deklasovali 6:1. Jenže druhý zápas se jim nevyvedl, a přestože vedli už 4:2, dovolili hostům otočit na 4:5 a nakonec byli rádi za remízu. Podobně to šlo i v odvetách na hřišti Čakovic. První utkání naši suverénně vyhráli 1:6, ale ve druhém bylo zase všechno jinak. Za delší konec provazu tahali domácí, a to až do pro ně velmi nadějného stavu 4:2. Naději pro naše barvy vykřesali Tirpák s Kubínem a Dvořákem, když přehráli elitní pražskou trojku bratří Suchých se Šimáčkem, a pak už „zaúřadoval“ Karel Bláha. Nejprve ve trojce s Veselým a Kokšteinem vyrovnali na 4:4 a pak s Pepou Tirpákem vybojovali rozhodující pátý bod, kterým celou dramatickou sérii vítězně zakončili!

Titul obhájil Liapor ve stejné sestavě, v jaké ho rok před tím získal. Základní kádr tvořili Bláha, Veselý, Kubín, Dvořák, Kokštein a Tirpák, v rolích náhradníků se točili Michal Valenta a Milan Zedník a jediná změna byla na postu hrajícího trenéra, kde „Džuzu“ Vanyu vystřídal Gerhard Knop.

Mistrovství světa v Prostějově

Rok 2000 byl také rokem mistrovství světa, které se konalo ve dnech 2. až 5. listopadu v Prostějově. Trenér Opravil povolal z Varů Karla Bláhu, Jirku Dvořáka a Pepíka Tirpáka, podobný triumf jako v Turecku se ale našemu týmu zopakovat nepodařilo, a dodnes se vedou diskuse, do jaké míry se na tom podepsalo vyřazení Vildy Ungermanna z reprezentace kvůli „porušení životosprávy“ na poslední chvíli.

Jisté je, že stoprocentně úspěšný byl akorát Petr Bubniak, který ve finále singlu porazil Štefana Forraie 11:8 a 11:7 a do Brna si dovezl zlatou medaili. Ve dvojicích a trojicích se naše sestavy musely spokojit se stříbrnými medailemi, což bylo v té době nohejbalovou veřejností přijato krajně nelibě (noviny psaly o „obrovském zklamání“ a „studené sprše“).
V deblech titul získali Patrik Perun, Štefan Forrai a střídající Marek Novosad, když ve vyrovnaném finále porazili karlovarskou dvojku Pepu Tirpáka s Jirkou Dvořákem (a střídajícím Březinou) dvakrát 11:9.

Ve finále trojic pak Slováci doslova excelovali. Bratři Perunové s Chovanem a střídajícími Makarou a Novosadem nedali naší sestavě, ve které se spolu s Bláhou, Hoškem a Tirpákem střídali Kalas a Šimáček, moc šancí a zvítězili rozdílem třídy dvakrát 11:6. Byla to první prohra české reprezentace na světové scéně od mistrovství Evropy v roce 1994!

2001

Ohňostroj úspěchů pokračuje

Známá pravda říká, že obhájit titul bývá horší, než ho získat. Doubské áčko bylo na prahu roku 2001 v situaci, kdy mělo obhajovat tituly hned čtyři. Prioritou, kolem které se vše točilo, byl titul mistrů extraligy, obhájit se ho ale nakonec podařilo snadněji, než se čekalo.

Třetí extraligový triumf v řadě

Po třech letech, kdy byla extraliga šestičlenná, se soutěž rozšířila na osm účastníků, kteří  se po odehrání základní části (každý s každým doma a venku) rozdělili do dvou čtyřčlenných skupin. Play off hrály Liapor, Modřice, Čakovice a Strakonice, play out nováček soutěže Šacung, Počerady, Plzeň a Pankrác. Liapor soutěží opět projel bez ztráty kytičky, titul se v Doubí slavil už dvě kola před koncem soutěže a první a jedinou porážku toho roku utrpěl SK Liapor v Brně, kde v posledním utkání sezony už jako jistý mistr republiky podlehl Modřicím 6:3. Utkání se zlomilo za stavu 1:3 pro Liapor, zbývajících pět zápasů vyhráli domácí vždy v koncovce třetího setu!

PMEZ – poslední trofej, která chyběla

Ještě před začátkem extraligy přibyl do sbírky klubových trofejí Pohár mistrů evropských zemí. Právo bojovat o něj měli Karlovarští sice už v předchozích dvou letech, ale kvůli pochybnostem stran organizace a úrovně téhle soutěže se ho vždy vzdali. „Nakonec jsme si řekli, že by bylo chybou tuhle trofej, která nám jako jediná chyběla, nedobýt, a tak jsme se přihlásili,“ vzpomíná dnes na pohnutky, které zvedly mančaft na cestu do Rumunska, vedoucí A mužstva Franta Veselý.

Vyvrcholení turnaje, který se odehrál v Brašově, přišlo už v semifinále, kde se utkaly v té době nejlepší klubové týmy světa – SK Liapor Karlovy Vary a DPMK Košice. Naděje Slováků na už pátý triumf v PMEZ ale brzy vzaly za své. Náladu jim zkalil hned v úvodním singlu Pepa Tirpák, když ve dvou setech přehrál úřadujícího vicemistra světa Forraie, a to ještě pro ně nebylo to nejhorší. Hořkou pilulku museli ještě skousnout úřadující mistři světa v deblech bratři Perunové, kteří ve třech setech podlehli Tirpákovi s Dvořákem, a naposledy i úřadující mistři světa v trojicích bratři Perunové s Chovanem, které ve dvou setech vyučili Bláha s Dvořákem a Tirpákem. Odveta za „nultý“ ročník vyšla Karlovarským na 100 procent!

Finále s Maďarskem už bylo pro náš tým, ve kterém kromě výše jmenovaných hráli ještě Veselý s Kubínem už jen formální záležitostí a po vítězství bez ztráty setu byl Pohár mistrů evropských zemí druhý den v Doubí…

Na mistrovství republiky „jen“ jeden titul a dvě stříbrné

Sérii tří republikových šampionátů otevřelo o posledním prázdninovém víkendu 8. Mistrovství ČR v singlu v Plzni. Na dvorcích TJ Bílá Hora exceloval Petr Bubniak, když ve finálovém souboji přetlačil Pepu Tirpáka (bronz si do Počerad odvezl Milan Dráždil).

Mistrovství republiky trojic se konalo v půlce září v Plánici. Z vítězství se tam radovala čakovická sestava bratrů Suchých s Kopeckým a Douckem, karlovarská sestava Bláha, Veselý, Kokštein a Tomáš Bledý si odvezla stříbro a třetí místo obsadili Ungermann s Hoškem a Voráčkem v dresu Strakonic.

Jedinou zlatou v individuálních soutěžích tak nakonec vybojovali 22. září Jirka Dvořák s Pepou Tirpákem a Vlastou Kubínem na deblovém šampionátu 22. září v Hradci Králové. Ve finále přehráli čakovické bratry Martina a Jirku Suchých a bronz opět zůstal Ungermannovi s Hoškem.

Úspěšná obhajoba evropského zlata

Na Mistrovství Evropy, které se koncem listopadu 2001 konalo v maďarském Szolnoku nominoval trenér Aleš Opravil klubové sestavy, které v září vybojovaly republikové tituly. Dvořák s Tirpákem a Bláhou tam jeli jako úřadující debloví mistři Evropy a určitě netušili, jak se při obhajobě zlata z Istanbulu nadřou. Ve finále se o titul střetli s elitní slovenskou sestavou Patrik Perun, Štefan Forrai a Marek Novosad a byl to souboj, jaký na světové scéně nikdy předtím nebyl k vidění. Soupeři úspěšně proměňovali svoje útoky až do stavu 15:15 a teprve pak přidali vítězné body na 16:15 nechytatelnou smečí Jirka Dvořák a na 17:15 úspěšným blokem Forraiova útoku Pepa Tirpák. Slováci byli výsledkem prvního setu tak otřeseni, že ve druhém padli 11:7 a bylo vymalováno!

Karlovarská sestava Pepa Tirpák, Karel Bláha a Jirka Dvořák na stupních vítězů s medailemi mistrů Evropy.

Karlovarská sestava Pepa Tirpák, Karel Bláha a Jirka Dvořák s medailemi mistrů Evropy

Sázka na klubové sestavy se Aleši Opravilovi vyplatila i v trojkách, kde Českou republiku reprezentovali čakovičtí Jiří Suchý, Martin Suchý, Pavel Šimáček, Martin Kopecký a Miroslav Fritz. Ve finále přehráli Slováky (koho taky jiného, že!) a získali pro naše barvy druhý titul. Naprázdno (to znamená „jen“ se stříbrem) vyšli Češi v singlu, kde se ve finále střetli mistři světa Marián Žigala a Petr Bubniak a Žigala byl úspěšnější.

O slovo se hlásí nová generace

Ani v letech, kdy hráči v dresech SK Liapor pravidelně triumfovali na české, evropské i světové scéně, se v Doubí nezapomínalo na výchovu mládeže. A práce s dětmi, které se v té době věnovali zejména prezident klubu Vladimír Hlavatý, Honza Dutka a Láďa Kubát, začala přinášet chutné plody. Na mistrovství republiky žáků v singlu vybojoval Vláďa Hudec stříbrnou medaili, když podlehl až ve finále Kolenskému, a na prosincové „Poslední smeči žáků 2001“ v Prostějově vybojovali Tomáš Bíbr s Honzou Kubátem stříbro, když jedinými jejich přemožiteli byla dvojka Promethalu Šaca. Zatímco jména vítězných Slováků už dávno odvál čas (nejsou ani uvedena na prostějovské listině vítězů, Bíbr s Kubátem to dotáhli až do extraligy – stejně jako dvojčata Kuba a Matěj Medkové, kteří v Prostějově v roce 2001 jako desetiletí caparti teprve sbírali zkušenosti…

Žákovský tým SK Liapor na Poslední žákovské smeči 2001 v Prostějově: zleva stojí "stříbrní" Tomáš Bíbr a Honza Kubát, Kuba Medek a trenér Jan Dutka, před nimi sedí Míra Kolařík, Jakub Vopálenský a Matěj Medek.

Žákovský tým SK Liapor na Poslední žákovské smeči 2001 v Prostějově:
zleva stojí „stříbrní“ Tomáš Bíbr a Honza Kubát, Kuba Medek a trenér Jan Dutka,
před nimi sedí Míra Kolařík, Jakub Vopálenský a Matěj Medek

2002

Čtvrtý titul v řadě jako dárek ke čtvrtstoletí klubu

V roce 2002 se v Doubí slavil titul mistrů extraligy po čtvrté za sebou. Vybojovat titul není nikdy snadné, obhájit ho je ještě těžší a obhájit ho po třetí je úkol skoro nadlidský. V historii samostatné České republiky se to předtím podařilo akorát „Kobylkám“, které českému nohejbalu kralovaly v letech 1995, 96, 97 a 98. Liapor nyní jejich rekord vyrovnal, ale měl se přitom co ohánět.

Ze základní části extraligy postoupili do semifinále 1. Liapor, 2. Modřice, 3. Čakovice a 4. Strakonice. Semifinálový souboj s Avií Čakovice, hnanou za úspěchem hlavně bratry Suchými, Fröhlichem a Cibulkou, byl vyrovnaný na ostří nože. První dvě utkání skončila remízou 5:5 a Liapor o svém postupu do finále rozhodl až ve třetím duelu, který vyhrál 6:2. Druhým finalistou se staly Modřice, které v semifinále vyřadily Strakonice opírající se o výkony zkušených Ungermanna s Hoškem a mladého Vládi Babky.

Souboj Liaporu s Modřicemi, které disponovaly celou řadou elitních hráčů, jako byli Pelikán, Gulda, Kalas, Havránek nebo Bubniak, byl rovněž do poslední chvíle otevřený. První utkání na hřišti SK Liapor vyhráli překvapivě hosté z Moravy 3:6, ve druhém se v Brně soupeři rozešli smírně 5:5 a na sety byli o chloupek lepší Karlovarští, a tak se rozhodovalo ve třetím duelu opět v Doubí. Tady i tentokrát byli v úvodu utkání úspěšnější Moravané, kteří vedli už 1:3, jenže pak se karta obrátila, domácí hráči skóre otočili na 5:4 a už bez problémů utkání dotáhli do vítězného konce.

Radost po vyhraném finále neznala mezí...

Radost po vyhraném finále neznala mezí…

SK Liapor se stal po čtvrté za sebou mistrem a i porážkou zklamaní Moraváci uznali, že právem. Dodnes je možné na stránkách Sokola Modřice číst: „Vary zvítězily opravdu zaslouženě, štěstí mívá ten lepší.“ Svého přemožitele pak Modřičtí na svém webu charakterizují slovy: „Zkušený a ve všech pozicích silný tým, nabitý reprezentanty … Kolos mezi nohejbalovými oddíly“. Deset let poté, kdy diskuse na „zetkách“ a podobných fórech opanovaly žlučovité výlevy anonymních přiblblíků, neschopných uznat nic a nikoho jiného, než sebe sama, se tato slova čtou s respektem a radostí…

Karlovarské finále na mistrovství republiky

Medaile z mistrovství republiky se v roce 2002 v Doubí sešly čtyři. První z nich vybojovali o posledním víkendu před prázdninami Dvořák, Kubín, Kokštein, Bláha a Veselý před domácím publikem. Na 34. mistrovství republiky trojic, které se odehrálo v areálu SK Liapor, vybojovali stříbro za zlatou sestavou Avie Čakovice bratry Suchými s Kopeckým a před bronzovými Modřicemi v sestavě Makara, Bubniak, Gulda a Havránek.

Bomba pak explodovala po prázdninách na 32. mistrovství republiky dvojic 14. září v Plánici. Dominantní postavení hráčů SK Liapor v deblech tady našlo potvrzení v karlovarském finále, ze kterého vyšli se zlatem Bláha s Dvořákem a Kokšteinem a stříbro brali Kubín s Veselým. Triumf západočeského nohejbalu dovršili tenkrát bronzoví Plzeňáci Holub, Miksán a Švácha.

Singlisté měli svůj šampionát 24. srpna v Plzni, kde Liapor skončil bez medaile. Za povšimnutí ale určitě stojí, že titul tam vyhrál Vláďa Babka, který se v roce 2009 stal platným členem základního kádru SK Liapor.

Čtvrtou republikovou medaili do Doubí přivezli Honza Vanke, Tomáš Bíbr a Tomáš Zrzavecký, když na 28. MČR dorostu v nohejbale trojic 21. září v Jindřichově Hradci vybojovali bronz (z titulu se radovali Plzeňáci v sestavě Holub, Spal, Stehlík a Urban).

Světové zlato ve dvojkách

Úspěšný rok 2002 vyvrcholil v prosinci na 5. mistrovství světa v maďarském Szombathely, kde se česká reprezentace dočkala dvou titulů. O první se zasloužil Petr Bubniak, když ve finále singlu bez problému 11:6 a 11:3 vyklepl Žigala a obhájil tak svoje zlato z Prostějova.

Druhou zlatou vybojovali Karel Bláha s Pepou Tirpákem a Jirkou Dvořákem ve dvojicích. Ve finále turnaje přehráli úřadující mistry světa ze Slovenska v dramatické třísetové bitvě 11:9, 7:11 a 15:13 a vrátili tak do Česka titul, který Slováci sebrali v Prostějově.

Slovensko si na své přišlo až ve trojicích, když bratři Perunové s Makarou, Chovanem a Forraiem ve finále přehráli 11:8 a 11:6 pražskou sestavu bratrů Suchých se Šimáčkem, Ungermannem a Fritzem.

Čtvrt století hostorie uzavřelo „Hvězdné desetiletí“

Rok 2002 uzavřel nejenom čtvrt století existence nohejbalového oddílu v Doubí, ale také až dosud nejskvělejší desetiletí jeho činnosti. Od roku 1993 do roku 2002 vybojovali kluci, z nichž naprostá většina na dvorcích u řeky Ohře vyrůstala od útlého dětství, tolik republikových, evropských i světových triumfů, jako žádná jiná parta před nimi.