Historie 2009

Na scénu vstupuje SK LIAPOR WITTE

Do 32. roku své existence vstoupil náš klub s novým názvem. K doposud jedinému hlavnímu partnerovi, vintířovské firmě Liapor, jejíž jméno klub propagoval už 15 let, přibyl další, prosperující nejdecká firma Witte Automotive. Jméno Witte, které už v roce 2008 zdobilo dresy doubských dorostenců, se tak stalo součástí oficiálního názvu klubu, který od té doby působí ve všech soutěžích jako SK LIAPOR WITTE KARLOVY VARY.

Jak sedláci u Chlumce…

Rok 2009 také přinesl radikální změny v sestavách soutěžních družstev. Do čela kádru extraligového áčka se postavil tandem zkušených matadorů, Michal Kokštein v roli hrajícího vedoucího mužstva a Jiří Dvořák v roli hrajícího trenéra, a za nimi se zformoval tým, který více než na zkušenosti spoléhal na dravé mládí – domácí odchovanci Honzové Vanke a Kubát, Tomáš Bíbr, tehdy teprve 17letý Jakub Medek a na zkušenou z Českých Budějovic přišel Zdeněk Musil. Zkušení matadoři, ozdobení řadou mistrovských titulů včetně pěti klubových, Karel Bláha a Franta Veselý se stali kmenovými hráči druholigové rezervy s tím, že do extraligových bojů naskočí akorát v případě nouze, stejně jako mladíci Matěj Medek a Kuba Vopálenský.

Jenže, jak už to u dobře připravených projektů bývá, přišla „čára přes rozpočet“ v podobě dlouhodobého zranění nejperspektivnějšího karlovarského hráče Honzy Vankeho. Ten si v listopadu předchozího roku ve finále MS trojic v Nymburce pochroumal koleno tak, že se těsně před začátkem sezony musel podrobit složitému chirurgickému zákroku, a ten ho vyřadil ze hry prakticky na celý rok. Do týmu, před kterým stál úkol obhájit extraligový bronz, musel na poslední chvíli „na plný úvazek“ naskočit Karel Bláha, jenž na tuhle roli nebyl připravený, a na nejhorší sezonu bylo „zaděláno“.

Karel Bláha už chtěl v roce 2009 hrát jen druhou ligu, nakonec ale musel zase do áčka.

Karel Bláha už chtěl v roce 2009 hrát jen druhou ligu, nakonec ale musel zase do áčka.

Áčko sice do extraligy vstoupilo dvěma výhrami, nad Žatcem a v Děčíně, ale pak prohrálo doma s Modřicemi, na Šacungu a doma s Čelákovicemi a Břvemi a po prohře v Čakovicích byl tým v polovině základní části na nelichotivém 6. místě osmičlenné tabulky. A o nic slavnější nebyly ani odvety – opět výhry jen v Žatci a nad Děčínem na závěr plichta s Čakovicemi na lepší než konečné 6. místo v základní části nedaly. Mizérie pokračovala i v prvním kole play out, ve kterém si výhru 3:5 z Doubí odvezl Žatec a nad obhájci bronzových medailí najednou visel Damoklův meč baráže. Tu naši nejprve výhrou 3:5 v Žatci oddálili a definitivně se jí vyhnuli až ve třetím rozhodujícím kole play out, ve kterém na domácím hřišti Žatec porazili 5:3. Na tomto veledůležitém vítězství se podílel i Honza Vanke, který se toho roku poprvé objevil na hřišti a k odvrácení nejhoršího přispěl výhrou v trojkách.

Totálním neúspěchem zato skončilo účinkování B družstva ve II. lize. Oslabený tým v základní části uhrál jen dvě plichty, doma s Vřesovou a v Praze na Startu, a skončil poslední. Neuspěl ani v play out, kde dvakrát podlehl Kroměříži, a spolu s Vřesovou, kterou v play out vyřadila Třebíč, sestoupil do krajského přeboru.

V klubových soutěžích tak nakonec nejlépe dopadli naši junioři. Ve skupině A dorostenecké ligy skončili na 3. místě za Kotlářkou a Českými Budějovicemi a postoupili do šestičlenné play off a nakonec bojovali se Žďárem o konečné 3. místo. Bronz sice naše naděje neuhrály, ale i ty jejich „brambory“ byly nakonec toho roku nejlepším výsledkem družstev SK Liapor Witte.

Mistrovství republiky bez medaile…

První tituly šampionů v individuálních soutěžích se rozdávaly dlouho před začátkem extraligy už v únoru ve Vyškově na 39. Mistrovství ČR dvojic mužů. Mezi šestnáctkou elitních deblů z celé republiky byly i dva v dresech SK Liapor Witte – „áčko“ Michal Kokštein s Tomášem Bíbrem a „béčko“ Honza Kubát se Zdeňkem Musilem. Osud tomu chtěl, že se všichni potkali už v osmifinále, kde nakonec překvapivě po prohře 7:10 a 6:10 skončili Kokštein s Bíbrem. Kubáta s Musilem pak před branami semifinále po vyrovnaném souboji (10:8, 6:10, 10:8) zastavili čelákovičtí Spilka s Kolenským, kteří pak v konečném účtování skončili čtvrtí. Titul si do Modřic odvezli Martin Müller s Lubošem Grycem, stříbro brali vsetínští Padyšák s Gebelem a bronz vybojovala další modřická sestava Kop s Topinkou a Guldou.

Mistrovství republiky v singlu se odehrálo na státní svátek 28. října v Brandýse nad Labem, kde čest karlovarského nohejbalu hájili tři hráči. Nejlépe z nich dopadl Tomáš Bíbr, který se probojoval do osmičky, tam ale nestačil na později bronzového Michala Kolenského, jemuž podlehl 10:4 a 10:7, a turnaj pro něj skončil. Matěj Medek a Honza Kubát neuspěli v kvalifikaci a do vyřazovacích bojů nezasáhli. Titul si do Žatce odvezl Ondra Vít, stříbro bral čakovický Kuba Mrákava a bronz již zmíněný Kolenský.

Poslední sada „dospělých“ medailí se v roce 2009 rozdávala 29. listopadu na 41. Mistrovství ČR v trojicích v Nymburku, a ani tady se na naše hráče štěstí neusmálo. Ve startovním poli 24 trojic představovaly karlovarská želízka v ohni dvě sestavy. Blíže k úspěchu měli zkušení Bláha, Vanke, Kokštein, Dvořák a Veselý, kteří se probili do osmičky, ale tam podlehli 8:10, 7:10 trojce Sokola Břve a skončili na děleném 5. místě. Mladíci Musil, Kubát, Bíbr a bratři Medkové v 1. kole turnaje vyřadili Nymburk, ale pak na ně vyrukovala B trojka Šacungu v sestavě Doubrava, Holub, Stejskal a Šimůnek, se kterou svedli tuhý boj o osmičku, jenž skončil výsledkem 10:7, 9:10 a 10:7 ve prospěch Šacungu. Benešovští se stali nejúspěšnějším klubem šampionátu, kromě bronzu Doubravovy sestavy si odvezli i titul, který vybojovali Řehák, Kalas, Ešner a Kanda, a jediná medaile, kterou „pustili“, byla stříbrná pro modřické Müllera s Pospíšilem a Rosenberkem.

Čest klubu zachraňoval dorost

Stejně jako v soutěžích družstev, postarali se naši dorostenci o trochu radosti i v individuálních soutěžích. O jedinou medaili na republikové úrovni se v roce 2009 zasloužili bratři Kuba a Matěj Medkové s Patrikem Radou a Karlem Bláhou juniorem, když na 35. Mistrovství ČR dorostu v nohejbale dvojic a trojic, které se o posledním červnovém víkendu uskutečnilo v našem areálu v Doubí, vybojovali trojkové stříbro.

Cesta našich mládežníků k medaili byla přímočará – ve skupině porazili trojky Dynama České Budějovice, SK Sloupno a béčko Prostějova, v nadstavbě vyprášili trojku Zruče-Sence a ve čtvrtfinále pak vyřadili naše béčko, ve kterém se střídali bratři Kubínové a Jakubové Koňařík s Huspekem. Dramatický byl semifinálový souboj s trojkou Prostějova ve složení Klaudy, Valenta, Dočekal a Drobil. Po nesmírně vyrovnaných dvou setech (9:10 a 10:8) se chlapci v červených karlovarských dresech ve třetím setu rozehráli k vrcholnému výkonu a Hanáky vyprovodili ze hřiště s přídělem 10:6. Další třísetovou bitvu pak vybojovali ve finále s Kotlářkou, za kterou hráli Ondrové Pachman a Cibulka a bratři Dan a Jiří Putíkovi. Ti nakonec po dvou vyrovnaných setech v koncovce třetího uspěli a zaslouženě si došli pro titul.

Vicemistři republiky v trojicích dorostu pro rok 2009 : Matěj a Jakub Medkové a před nimi Patrik Rada a Karel Bláha mladší

Vicemistři republiky v trojicích dorostu pro rok 2009 : Matěj a Jakub Medkové a před nimi Patrik Rada a Karel Bláha mladší

Nedělní turnaj dvojic nezačal pro naše sestavy moc dobře, bratři Medkové s Bláhou prohráli už ve skupině Kotlářkou a do vyřazovacích bojů šli ze 2. místa a nevýhodné nasazení si díky dvěma prohrám ve skupině vykoledovali i Koňařík s Radou a Vlastou Kubínem. Ti pak skončili už v 1. kole nadstavby a i tentokrát díky prohře s vlastním áčkem. Los si tentokrát opravdu krutě zažertoval! Ani Medkové s Bláhou ale nedošli o moc dál, nepřekonatelného soupeře potkali už v následujícím čtvrtfinálovém zápase, kde nestačili na pozdější mistry republiky z Prostějova a turnaj pro ně skončil.

Na mezinárodní scéně bez nás

V roce 2009 měl český nohejbal tři možnosti konfrontace se zbytkem světa, a pokaždé z toho bylo druhé místo za bratry Slováky. Hráče z Karlových Varů k tomu reprezentační trenér Šmejkal nepovolal, takže jen pro pořádek:

Na listopadovém Mistrovství Evropy v Istanbulu brali Češi dvě stříbrné a bronz. Ten si z Turecka odvezl Ondra Vít za 3. místo v singlu za vítězným Slovákem Ižolem a stříbrným Rumunem Bobisem. Ve dvojicích skončili Bubniak s Mrákavou a Pelikánem druzí, když ve finále prohráli dvakrát 9:11 s bratry Perunovými a Brutovským. Také ve trojicích se hrálo česko – slovenské finále, na naší straně Bubniak, Pelikán, Mrákava, Doubrava a Chytra a na slovenské Peruni, Brutovský, Makara a Žigala. Naši začali dobře, vyhráli 1. set 11:6, ale pak se karta obrátila a po setech 6:11 a 7:11 se do třetice radovali Slováci.

V Bule, kde se v únoru odehrál čtvrtý ročník Turnaje pěti zemí, reprezentovali Českou republiku Bubniak, Pelikán, Mrákava a Doubrava. Z vítězství se tam radovali (jako ve všech třech předcházejících ročnících) Slováci, Česko skončilo druhé před Rumunskem, Francií a Švýcarskem.

Stejně to dopadlo i na prosincovém Turnaji pěti zemí v Marseille ve Francii. I tady vyhráli Slováci, naše reprezentace v sestavě Doubrava, Mrákava, Müller, Kolenský a Topinka byla opět druhá a Rumuni brali bronz.

Sečteno a podtrženo byl rok 2009 v celé více než třicetileté historii našeho klubu nejhorší. Oddíl, který 15 let nepřetržitě hrál na špičce nejvyšší klubové soutěže, najednou v extralize bojoval o udržení a nebýt dorostenců, vyšel by úplně naprázdno i v soutěžích individuálních.