Vyvrcholením letošní mezinárodní nohejbalové sezony byl Světový pohár, který se v závěru třetího srpnového týdne konal v kanadském Montrealu. Mezi čtyřmi hráči, které na tuto akci nominoval reprezentační trenér Petr Gulda, byli i Jan Vanke a Michal Kokštein z extraligového týmu SK Liapor Witte Karlovy Vary. Spolu s Jiřím Doubravou a Radkem Pelikánem měli za úkol nejenom hájit barvy České republiky v boji o Světový pohár, ale zejména napomoci k propagaci nohejbalu v zemi, kterou celý svět právem považuje za kolébku ledního hokeje.
„V Kanadě se nohejbal hraje teprve asi rok, diváků zatím pochopitelně moc nemá a slova jako nohejbal, futnet nebo po americku soccer-tennis tady zná zatím málokdo. Takže jedním z cílů naší mise, možná důležitějším než účast v pohárové soutěži, bylo seznámit nejširší sportovní veřejnost v Kanadě se hrou v našich krajích vynalezenou a běžně praktikovanou,“ potvrdil smysl celé akce kapitán SK Liapor Witte Jan VANKE.
Jak taková propagace v praxi vypadala?
„V rámci tenisového turnaje ATP Rogers Cupu byly uspořádány celkem tři exhibiční zápasy v nohejbalu, všechny na montrealském Uniprix stadionu, který byl místem konání tenisového turnaje a po jeho odehrání i dějištěm Světového poháru v nohejbalu. Pod taktovkou promotéra a hlavního sponzora turnaje George Papamikidise, byla vytvořena obrovská reklamní kampaň, upoutávky na nohejbal běžely kolem dokola v místní i celostátní televizi a všech lokálních médiích, takže exhibici viděla spousta lidí. Hrálo se před téměř plným stadionem, a není to zrovna drobeček, centrální kurt má kapacitu jedenáct tisíc diváků.“
Měli na co se koukat?
„V exhibici se proti sobě postavily dva v současnosti nejlepší týmy na světě, Česká republika a Slovensko, a pro větší atraktivitu do nich byli zařazeni i někteří z hráčů ATP, jako například světová devítka Francouz Richard Gasquet nebo Rakušan Melzer. Lákadlem byly určitě i hvězdy světového sportu, se kterými se lidé mohli setkat v řadách diváků, ať už to byli hráči montrealského hokejového týmu Martin Havlát a Jakub Voráček nebo české tenisové veličiny Tomáč Berdych a Radek Štěpánek.“
Jak místní přijali nohejbal?
„Kanadský divák se v porovnání s českým dá považovat za sportovního gurmána a velice kultivovaného a vášnivého příznivce sportu. Nohejbal přijali jako samozřejmost a vypadá to, že si ho na první pohled zamilovali. Sport se tam bere jako společenská událost pro celou rodinu, a také jsme v publiku viděli lidi, s jakými bychom se u nás na sportovních utkáních asi nikdy nepotkali – včetně majestátních dam v požehnaných letech.“
A jak dopadl Světový pohár?
„Tenis se na Uniprix stadionu hraje na betonu, který se pro nohejbal moc nehodí, a tak na něj byl položen speciálně vytvořený povrch s velice specifickými vlastnostmi, na který se všichni museli nějak adaptovat. Samotný turnaj byl vypsán pouze pro trojice mužů a žen a přinesl nám dvě medaile. Náš národní tým žen skončil na prvním místě před Kanaďankami, Maďarkami a Brazilkami a my jsme se probili do finále, kde jsme ve vyrovnaném souboji podlehli tradičním soupeřům ze Slovenska v koncovce třetího setu 11:9 a skončili druzí před týmy Francie a Jižní Koreje.“