Výjimečný talent, jakých se moc nerodí,“ to je nejčastější charakteristika nejmladšího hráče mužských týmů SK Liapor Witte Lukáše Tolara. Jeho výkon v utkání 8. kola Ligového poháru s Prostějovem zaujal i sportovního reportéra Daniela Seiferta, který pro čtenáře Karlovarského deníku připravil s Lukášem zajímavý rozhovor:
V lázních se brousí nohejbalový diamant
Nohejbalový diamant. Patnáctiletého Lukáše Tolara označují nohejbaloví odborníci jako největší talent posledních let tohoto sportu. A postupem času se tak v lázních brousí nohejbalový diamant. Věčně usměvavý mladíček totiž sbírá v trikotu SK Liapor Witte Karlovy Vary a Baníku Stříbro jeden úspěch za druhým. Zejména rok 2019 byl pro něj v jeho prozatím krátké kariéře nejúspěšnější, když dosáhl na tři tituly mistra republiky, a to v singlu, dvojicích a trojicích, a byl za to odměněn titulem Nohejbalista roku 2019 v kategorii starších žáků. I v okleštěné sezoně 2020 pokračuje nohejbalový talent ve skvělých výkonech.
Lukáši máte za sebou úspěšný rok 2019, jak byste tedy uplynulou sezonu s odstupem času hodnotil?
Loňská sezóna se mi opravdu velmi povedla (úsměv), hodnotím ji proto kladně, jelikož pro mě byla opravdu výjimečná, doufám, že se mi povede ještě nějaká taková.
Jste označován za největší nohejbalový talent, jak to vnímáte a jak je to pro vás zavazující?
Tento přívlastek se snažím si moc nepřipouštět. Snažím se pořádně trénovat a zlepšovat se, poslouchat rady trenérů jak ve Stříbře, tak hlavně ve Varech, kde bych řekl, že trénování pod takovými hráči, jako jsou Karel Bláha, Jiří Dvořák a Jan Vanke, je pro mě obrovský přínos.
Sice jste věkem ještě starší žák, přesto nastupujete v trikotu Liaporu v dorostenecké lize. Jak byste tedy srovnal soutěže žáků a dorostu, je rozdíl mezi soutěžemi markantní?
Rozdíl mezi soutěžemi žáků
a dorostu je velmi podstatný. Je to hlavně tím, že dorostenci hrají jen na dva dopady, kdežto žáci mají dopady tři. V dorostu je tedy mnohem důležitější příprava mezihry a je ten nohejbal mnohem rychlejší.
V letošní sezoně navíc hrajete v B-týmu Liaporu, ale také jste nakoukl i do extraligového A-týmu v rámci Ligového poháru, jak vás přijala kabina A-týmu?
Jsem rád, že jsem takovou možnost dostal, i když moje hlavní úloha je zatím v B-týmu ve druhé lize. Ale je to pro mě obrovská zkušenost a nesmírně si této šance vážím.
Panovala tedy nováčkovská nervozita?
Nováčkovská tréma byla určitě veliká (smích), ale kluci
v týmu mi pomohli a za to bych jim chtěl poděkovat.
Jaké máte plány do budoucna a co je váš nejvyšší cíl?
Chtěl bych se hlavně vyhýbat zranění a vybudovat si stabilní místo v A-týmu Liaporu, i když vím, že to bude strašně těžké.